Přemýšlím

Dávej si pozor na pusu...

3. dubna 2015 v 20:32 | Marillee
...aneb jak jsem nad sebou začala ztrácet kontrolu. Lehce a rychle, aniž bych si to uvědomovala. A stačilo k tomu doopravdy málo. Pár hloupých slov od blízkých, dokonce i od lidí, které ani neznáte. I těch pár hloupých slov se dokáže člověku pořádně zavrtat pod kůži a způsobit neštěstí. U mě konkrétně zapříčinila sebekritičnost a s tím postupnou ztrátu sebevědomí.

Američtí vojáci jsou taky lidi.

29. března 2015 v 18:09 | Marillee
Dnes je tomu den, kdy po českých cestách projíždějí vozidla americké armády. A to bychom nebyli my, kdyby se nám něco nelíbilo! Původně jsem měla zato, že nespokojenost dobré čtvrtiny českého obyvatelstva plyne snad z uzavření silnic a sníženého provozu na dálnicích... nebo tak nějak. Jenomže pak my došlo, že tu mluvím o českém lidu, a tak jsem tuhle svoji nedokončenou, leč důmyslně vymyšlenou tezi zavrhla.

Jakmile jsem totiž uviděla na fotkách ve článcích novinek.cz vlajky s horizontální trikolórou a transparenty "STOP NATO", pod kterými byly ještě ke všemu typické dvě třešničky KSČM, všechno mi to rázem došlo. Protiamerické demonstrace místo toho, aby v zástupu stály rozjařené davy lidí, protože kolem nich projíždí armáda ve vojenských vozidlech, která jsou i z mého holčičího pohledu dechberoucí a mrazivá a stojí za ten zážitek.

http://img.cz.prg.cmestatic.com/media/images/600x338/Mar2015/1738425.jpg

Záhada šatů!

2. března 2015 v 21:55 | Marillee
POMOC!!

Ne, opravdu potřebuju pomoc. Možná jste si všimli, pokud patříte mezi magory (jako já), kteří dennodenně projíždějí stránky podobné 9GAGu, že se na nich v poslední době řeší jakési šaty. Jde o obrovitánskou záhadu, pro kterou jsem ještě nenašla žádné vysvětlení, snad jen, že muži rozlišují odstíny barev jinak než ženy - z mého malého průzkumu v okruhu mých přátel.

Nevíte, o čem mluvím? Hned vysvětlím!

Sázka o tři piva - Život bohéma

4. prosince 2014 v 8:00 | Marillee
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/0e/Stipula_fountain_pen.jpgJó, já vím. Mohla jsem se vsadit o něco jiného, jenomže je to sázka s kamarádem, se kterým se často vídáme právě u stolu oblíbené hospůdky, tak se sem to pivo hezky hodí. O co jde? A proč vám o tom píšu na blog?

Chtěla bych vaši pozornost. A nějaké to slůvko do komentářů. Onen kamarád totiž doslova trpí přesvědčením, že je podprůměrnej snad ve všem, co dělá rád a co se umění týče. Znáte to - takoví ti lidé, kteří mají tendenci se vám s něčím pochlubit a pak sami sebe slovně shazovat: "Ale je to hrozný, je to fakt příšerný... Támleto jsem mohl udělat líp, nepovedlo se mi to"... A vy jen valíte bulvy, co že to mele za blbosti, protože vám naservíroval pod nos dílo hodné jakéholiv jiného umělce, jehož výtvory vídáme ve významných galeriích, či se o nich prostě dočítáme v knihách a na internetu...

Nedej bože, když takového člověka nazvete umělcem. Začne se totiž dušovat, že on žádný umělec být nemůže, protože ty jeho výžblepty jsou slaboťárny a bídné napodobeniny umění.

A když takovéto kydy posloucháte po každé básni, kterou vám pošle jakože "báj d vej, tohle jsem složil před deseti vteřinami" a pak na to poví "ale je to fakt příšerný", prostě se naštvete a rozhodnete se jej přesvědčit trošku ráznější cestou.

V čem tedy spočívá naše sázka: Pokud tu za týden od zveřejnění článků bude minimálně 75% kladných komentářů, vyhrávám já. Kámoš, chudák, vyhrává v opačném případě... :)

Dovolím si tu zveřejnit jednu jeho delší báseň, která mi opravdu vykouzlila úsměv na tváři a při její četbě jsem si připadala, jako bych právě pročítala sbírků veršů nějakých slavných básníků. :)

Zrcadlo - nejhorší přítel člověka

20. října 2014 v 15:30 | Marillee
Pro ty, kdo mě neznají (nebo jsou zde poprvé) - jsem dívka. A ne ledajaká. Dobře, nebudu si nic namlouvat, jsem svým způsobem celkem průměrná, jak mentálně (retardovaně), tak i fyzicky. Ale nejsem jedna z těch holek, které se od prvních náctilet, s nástupem puberty a s ní bouřlivých hormonů vyvolávajících neustálé změny nálad, hnala za "dokonalou postavou". Když jsem se nad tím zamýšlela, přišla jsem na několik věcí, proč tomu tak bylo. Opakuji BYLO.

1) Byla jsem hyperaktivní.
Jó, možná si říkáte, jak to s tím souvisí. Hyperaktivní, jakožto psychicky nemocná, jsem nebyla, ale celé dny jsem všemožně lítala ze stromů na stromy, i když mi bylo dávno 13 let. A kolik takových třináctek, s odřenými koleny a děravými triky venku potkáváme?
PS: Někdy si to ráda zakusím znovu, i když mi je 18 a měla bych se chovat jako dospělá, muhehe.

2) Táhlo mě to ke klukům.
Néé že bych snad balila každý den jinýho spolužáka, nebo tak něco. Ale projevovala se ve mně víc klučičí povaha díky "lesní" výchově a staršímu bratrovi. Řešila jsem víc, kdo si uprdl, než kdo s kým zrovna chodí.

3) Neměla jsem na tyhle kraviny prostě čas!
A to myslím jako doopravdy, buď jsem byla zaneprázdněna hrou na hudební nástroj, sportem a nebo lítáním po stromech... (Později hraním kulečníku, bowlingu a přecpáváním se čínskými nudlemi po thajsku v místním fast foodu.)

https://lh6.googleusercontent.com/-ut7SsxTlLPo/UqXg7aSXelI/AAAAAAAAAa0/9tx7lbTioA4/w426-h338/Anorexic-Woman-Looking-at-Self-in-Mirror.jpg

Umělý potrat není zločin

8. září 2014 v 15:30 | Marillee
Jako dospělý člověk se stálým partnerem řeším otázku nechtěného těhotenství celkem často. Protože každej ví, že náhoda je blbec. A můžete se chránit, jak chcete, ale Ten někdo nahoře se na vás jen na vteřinu vykašle a už čekáte potomka. Pro většinu lidí v mém věku je tohle nepřípustné rovnou z několika důvodů a pokud nás příroda pokouší, směřujeme hned po zjištění do ordinace na umělý potrat.

Samozřejmě si dneska všichni všechno hezky googlíme na internetu, co se prvního polibku či rovnou sexu týče. Ale také otázky těhotenství, jak jej zjistit a jak probíhají potraty. No a přitom jsem já sama narazila na pár diskuzí, kde se řešilo, zda-li je umělý potrat vražda, nebo není, popřípadě i zavedení jeho zákazu. A já bych se k tomu ráda vyjádřila.

http://static.tvgcdn.net/MediaBin/Content/131202/News/7_sun/thumbs/131208teen-mom3_300x206.jpg

Nejoriginálnější žádost o ruku

5. září 2014 v 15:30 | Marillee
Vlastně mě tohle napadlo úplnou náhodou, když jsme se nedávno s kamarádkou bavily o žádostech o ruku (jasně, úplně žhavé v 18 letech po prstýnku), které jsme viděly na YouTube nebo jinde po internetu. A já se rozhodla se s vámi o ty krásné chvíle podělit a vybrala pár nejzajímavějších scénářů! Smějící se

Proč nenávidíte Apple?

25. srpna 2014 v 8:00 | Marillee
Tohle mi nedalo, před chvílí jsem narazila na video kamaráda, který dělá recenze na mobilní telefony a v komentářích tam na něj útočili lidi stylem: "Nojo, Jablíčkář" a bla bla... A to jen kvůli tomu, že s vyzkoušeným telefonem nebyl 100% spokojený a lidi zjistili, že vlastní iPhone. NO, JE TOHLE NORMÁLNÍ?


AppleHaters

Řekněte mi, co proti výrobkům od Apple máte. Jasně, taky jsem jej dřív nemusela, protože to tehdy pro mě bylo nedosažitelné zboží. Dobře, spíš se jednalo o zboží, které bych já nikdy pořádně ve svém věku nevyužila a proto jsem taky nechápala jeho přecpanost vším možným a hlavně přehnanou cenu. Jenomže postupem času se do popředí dostávaly i jiné telefony a během dvou let se cena kvalitního ne-apple mobilu vyšplhala z původních 5 000 kč na minimálních 10 000 kč. A stále rostla a mně už ten rozdíl nepřišel tolik vnímatelný.

Dneska seženete kvalitu i za nižší ceny, ale s rizikem rychlého opotřebování. A tak to není jen u mobilních telefonů. Upřímně neznám osobu, které by vydržel nový model notebooku po dobu 5 let.

Murphyho zákony schválnosti

12. srpna 2014 v 15:00 | Marillee
Aneb když je svět proti vám! Když vás život přinutí vzít Boží jméno do úst a zařvat z plných plic "PROČ, BOŽE, PROČ?!" Ráda bych se tu s vámi podělila o pár bodů, ve kterých se mi Murphy snaží udělat ze života peklo a sami mi můžete do komentářů připsat, co pro vás platí jak hrom, nebo čím tyto pekelné zákony schválnosti ohrožují vás.

"Může-li se něco pokazit, pokazí se to."

http://bigbloger.lidovky.cz/blog/7077/289151/murphy_03.JPG

Hodnocení, která nechápu

26. července 2014 v 8:00 | Marillee
Jistě znáte stránky jako ČSFD, Databáze knih, nebo jiné, na kterých můžete jako registrovaní uživatelé hodnotit a komentovat díla. A když si chcete něco přečíst, nebo shlédnout film, často na ně zabrousíte a raději se "ujistíte", zda to bude stát za to podle komenářů lidí, kteří jsou již s dílem obeznámeni. Jenomže nesmíme opomenout fakt, že ne vždycky hodnocení odpovídá opravdové kvalitě díla. Ne vždycky se nám bude líbit to, co většině kolem nás. Jen zřídka se stává, že by se někdo postavil proti davu a místo hodnocení "odpad" nasolil filmu ty tři hvězdičky, které by si doopravdy zasloužil, a své počínání ještě hezky zdůvodnil.

http://static.guim.co.uk/sys-images/Guardian/Archive/Search/2011/6/7/1307457184271/People-sleeping-in-theatr-007.jpg

Já jsem vybrala pár děl, u kterých mě hodnocení překvapilo, někdy dokonce až naštvalo. Smějící se Buďte shovívaví, je jasné, že ne ve všem se mnou budete souhlasit.

Sexuální život dle knižní předlohy

21. července 2014 v 16:28 | Marillee
Taky se vám někdy stalo, že při čtení nějakého dobrého příběhu jste si pomysleli, jak je váš život opravdu nudný? Neustále ho srovnávali se životem a zážitky hlavní postavy a každou noc chodili spát a nechávali si zdát o podobném životě plném adrenalinu a nejrůznějších dobrodružných zvratů? No, tak já vám povídám, že je to normální. Ať už se vám to děje nebo ne. Jelikož spousty autorů, hlavně těch, kteří píší pro mladé lidi, se snaží okořenit život hlavní postavy nejoriginálnějším způsobem. Ať už to znamená, že dotyčný popluje na Amazonce hledat tisíce let starý poklad nebo se jenom prostě popere s upíry.

Kdybychom se přesunuli od upírů a dalších nemožností, které si kdo dokáže vymyslet (a já to nemyslím jako urážku, sem tam se najde opravdu originální fantasy autor), dostaneme se k jádru problému, který mě při čtení knížek strašlivě sužuje. A to jsou totiž milostné vztahy.

RDftyui

Asi vydám knihu... Někdy...

9. července 2014 v 8:06 | Marillee
Ano, i já jsem kdysi podlehla jakýmusi snu napsat svoji vlastní knihu. Přiznám se, že mě to láká pořád, ale jsem si vědoma svého komoleného stylu psaní stejně jako nedostatečné slovní zásoby (i přes nespočet knih, které jsem za život přečetla). Nu, a tohle je můj nejnovější pokus, který vznikl po prázdninách minulého roku. Všechny mé pokusy (první byl v 7. třídě, ještě psáno ručně :D) skončily někdy po osmi stranách... Protože jsem si uvědomila, jak strašně se to podobá dílům, která jsem někdy četla.

Tolik lidí existuje v mém okolí, kteří ke svému snu alespoň postupují, po malých krůčcích. Jen já sedím doma a jsem smutná, že v ničem nevynikám, v ničem se neuchytím. Kreslení, malování, hudební nástroje, zpěv, psaní... Místo toho, abych opravdu začala něco dělat, čekám na zázrak. No, jsem pořád toho názoru, že se zázraky dějí!

Dovolím si tu zveřejnit kus (začátek) své pseudoknihy. :)

5 rad, jak dozajista zblbnout

25. června 2014 v 16:00 | Marillee
Taky máte někdy pocit, že je svět moc růžový a daří se vám na váš vkus až moc dobře? Chybí vám ten zarytý pocit stereotypu, když chodíte po svém okolí jako nejunavenější mrtvoly, které se tu kdy procházely? Mám tu pro vás pár rad, jak se k takovému stavu vrátit. Inspirovala jsem se sama sebou, takže nezaručuju 100% funkčnost pro každého.

1) Počítač
Nemusí to být zákonitě hraní her. Ale počítač jako takový jsem sem prostě musela napsat, jelikož právě díky němu jsem nedávno probdila celý víkend v mém depresivním pokoji za jediného světla oslepujícího monitoru. A stačil mi k tomu jen můj perfekcionismus, když jsem se snažila vytvořit nový desing pro tento blog. Ani byste nevěřili, kolik návrhů jsem vytvořila a spokojila se teprve s tím posledním.

Ale pokud patříte do té kategorie, na kterou funguje hraní her... Doporučuji hru Spore. Tvoříte si svoji vlastní příšerku, začínáte od buňky, až nakonec dobudete celý vesmír. Vězte, že 4-6 hraní uteče jako nic a venku kvůli pozdnímu vstávaní v odpoledních hodinách je už zase tma. A při každém zavření očí se pohupujete po fiktivním světe, ve kterém jste před chvílí hráli se svou příšerkou.

2) Houby
Když už jsem nakousla to zavírání očí a vnucené obrazy nedávno zažitých věcí, stejné je to i s houbařením. To je sice vesměs příjemná aktivita, jelikož jste při ní opravdu aktivní, chodíte po lese a hledáte jedlé houby. Jenomže to, co nastává potom, už tolik adrenalinu nevyčerpá. Totiž krájení. A následné sušení. Ale hlavně to krájení. Sedíte na chatě a najednou je celý den pryč, ruce máte od plektenchymu, protože jste celé prosluněné odpoledne strávili nad číštěním hub a následným krájením a uskladňováním k sušení. A když jdete spát, houby vás pronásledují při každém zavření víček. Bohužel tuto situaci můžete využít jen na podzim, ale stejně doporučuju!

3) Škola
Téma, u kterého se ani nemusím pozastavovat a vysvětlovat. Tohle snad pochopí každý, kdo ve škole skoro každý den sedí do pozdních odpoledních hodin. Nulová hodnota života. Přímá cesta k našemu cíli!

5) Zdřímnutí jen tak
Nejlepší věc, kterou můžete udělat. "Jsem nějaká utahaná. Večer mě čeká akcička, tak si tak na hoďku zdřímnu." Opravdu, pokaždý, co tohle udělám, a to to dělám fakt často a ani k tomu nepotřebuju nějaké vyšší cíle, jsem ještě víc utahanější než předtím. Shodla jsem se na stejném výsledku i s vícero lidmi, tak mi dejte kdyžtak vědět, kdyby zdřímnutí někomu z vás naopak pomáhalo.

4) Zdřímnutí po obědě
Něco podobného, ale s bonusem. Taková ta nálada po tom, co se přejíte, že si potřebujete na chvilku schrupnout. No a já se většinou probouzím až někdy zase, jak jinak, večer. Navíc je spánek po jídle nezdravý, takže ne jenomže jsem ještě víc vysílená, protože jsem se přespala, je mi k tomu všemu blbě.


Špatné známky = hlupák?

13. června 2014 v 22:00 | Marillee
Dlouho mi vězí v hlavě otázka, jestli o nás dobré známky doopravdy vypovídají, že každý večer, jen co přijdeme ze školy, sedneme ke stolu a šprtáme se. Zda-li o nás opravdu řeknou víc, než bychom byli kdy schopni sami vyslovit. Jestli z nás špatné známky dělají hlupáka. Učitelé a jiní lidé nás tímto způsobem hodnotí den co den a já se ptám, hodnotí nás tímto způsobem oprávněně? Co o nás vypovídají naše známky?

Nervy z ústní maturity

21. května 2014 v 18:00 | Marillee

Už dost dlouhou dobu mám touhu se vyjádřit o postoji učitelů a jejich žáků k maturitám. Vyjádřit se způsobem, kdy moje slova neprochází pouze jedním uchem dovnitř a druhým ven. Chtěla bych se s vámi podělit o svůj zážitek z ústních maturit tohoto roku, kdy jsem se šla podívat na tři předměty, ze kterých bych chtěla přístí rok maturovat. Státní angličtina, čeština a školní biologie. Německý jazyk jsem bohužel nestihla.
 
 

Reklama
***Veškeré obálky a anotace na tomto webu stahuji z
pokud ovšem nejsou z vlastního či jiného zdroje.
K filmům používám obrázky z ČSFD.