Fotodeník

A bum, je tu zima.

2. prosince 2014 v 16:03 | Marillee
Taky jste včera večer tak příšerně mrzli a nadávali na to hrozně otravné mrholení, kapičky se vám se silným větrem zabodávali do tváří jako malé jehličky? Taky jste se ráno probudili, podívali se z okna, či vyšli z domu a otevřeli pusu dokořán, plnou obdivu nad tou zmrzlou nádherou, kvůli které jste včera museli trpět? Lámali jste rampouchy a mnuli zmrzlé lístky v ruce? Odtrhávali větvičky a procházeli se zamrzlou trávou a vychutnávali si ten líbezný zvuk tříštícího se ledu? (Nebo trávu jako malý haranti - jako já - rozkopávali a výskali přitom radostí?)

Abych to nebrala jen z těch krásných sfér - taky jste nadávali, že se kvůli námraze na vozovkách nemůžete nikam dostat?

Já jsem se skoro radovala, jenomže radost opadla, jakmile máma štěstím bez sebe vytáhla klíče od auta a už jsme si to vyšlapávaly hezky do kopečka ke garážím... Kdyby se mnou nebyla šla, mohla jsem se otočit a jít zpátky domů, poněvadž tramvaje celý den nejezdí a ani náhradní dopravu nedali do provozu. A čekat, až se konečně narvu do nějakýho autobusu, kterým bych celou svoji běžnou trasu objížděla, se mi fakt nechtělo. To bych dřív byla tím rampouchem taky.

Teď, v teple ústředního topení, si nemůžu na nic stěžovat... Snad jen, že mi k dokonalému odpoledni po promrzlé procházce venku s foťákem následované teplou sprchou chybí ta horká čokoláda. Možná zavolám mamce, aby mi koupila alespoň Pikao. :)

Kdo to ještě neviděl, tak Hybaj ven! Jelikož je to nádhera a nepamatuju si, že bych něco podobného (v Praze) jaktěživ viděla. Navíc ta krása stále drží a myslím si, že s trochou štěstí (a mrazu, brrr) by mohla vydržet ještě pár dnů! Což by rozhodně ocenil náš pes... :D

PS: V noci mě budily šílený rány. V šoku jsem se probudila a můj mozek ten zvuk vyhodnotil jako pád. Tak si tak říkám, že nejspíš sjely ledové krusty ze střechy a vzaly s sebou pár těch na parapetu. Jenomže realita je trošičku jiná. Před oknem to jeden pokřivenej chudák nevydržel a ulomil se nám celý strom. :( Neunesl tu tíhu a nejspíš byl ještě celý otřesený z letních vichrů... Amen.



Opožděný podzim

9. listopadu 2014 v 11:00 | Marillee
Nemyslím tím jenom tenhle článek. Smějící se Ale letos se mi konečně po dlouhé době zdá, že tu opravdu nějaký to jaro a podzim skutečně byly. Většinou naše čtyři roční období bývají jen jakési skoky mezi zimou a létem. To něco mezi TÍM se nedá skoro ani popsat, snad jen jako bílé cosi držící se oblohy, evokující spánek, zimnici a deprese. Sice je venku na obloze zase bílé mlíko a já si každý den tradičně dávám "šlofíka" (většinou tak na 2 hodiny), ale podzim tu skutečně byl a já jsem si ho mohla zachytit jak ve svých očích, tak něco málo i do foťáku.

Měla jsem to štěstí, když nás mámin bratrance vytáhl o podzimkách na Valašsko, kde bývají léta teplejší, zimy sněhovější. Dokonce i podzim se zdál pohádkovější, přesně takový, jaký si ho každý rok přeju. Největší ironií bylo, když jsme projížděli cestou zpátky Zlínem. Víte, tam nějakých 20 kiláků od města, kde jsme těch pár dnů trávili, nebyl ani mráček! Tmavě modrá obloha, maximálně nějaká dráha od letadla. A Zlín?? Smog, inverze, tma, fuj! Vypadalo to tam jak po výbuchu sopky, sluneční světlo nemělo šanci tou břečkoidně tvářící se mlhou prostoupit.

Nooo... Ale jak jsem si ty prázdniny vlastně užila? Spala jsem. Jo a četla si. Ale opravdu jsem si odpočinula a vrátila se do školy s lepší náladou, než jsem z ní před prázdninami odcházela. Teď mě čeká podobně dlouhé období, které musím zvládnout, než nastanou vánoční prázdniny... A pak ples, potom druhé vysvědčení, svaťák... Nějak to až moc utíká. :)

V článku uvidíte sérii fotek z letošního podzimu, nejen z Moravy. :)

MIMOCHODEM: rozhodla jsem se fotorubriku spojit s Butterfly, naším psem, jelikož ona je povětšinou dominujícím tématem mých fotek. :D

Igudesman & Joo

29. září 2014 v 8:00 | Marillee

"And now - Mozart!"


http://musicandbeyond.ca/wp-content/uploads/2014/05/IguJoo-1.jpg

Jak by řekl Barney Stinson, legendární věta pochází od nezapomenutelného dua prdlých muzikantů, kteří si dovolují svými schopnostmi jaksi prznit a upravovat světovou hudbu dnešní doby, ale i dob minulých. V lepším případě obě odvětví pojí dohromady, využívají podobnosti melodií typické písně klasického žánru a filmových sountracků a vytváří nepřekonatelně vtipnou scénku, u které se zasmějou i mladší - aneb jako příklad uvedu jejich, řekla bych, nejznámější video, které jste museli všichni určitě někdy vidět, i když jste doteď netušili, o koho se jedná.

Vzpomínka na prázdniny

1. září 2014 v 16:00 | Marillee
Počínaje dneškem začíná valné většině z nás povinná školní docházka... No a já ještě k tomu nastupuju do posledního ročníku našeho gymplu. Čeká mě organizování, šprtání, stresy, nějaký ten ples a after, přijímačky na vejšku a konečně - maturita. Jak šíííleně to letí! Před chvílí jsem se teprve pídila po jménech mých nových spolužáků a teď se s nimi budu muset už pomalu loučit. Smějící se

Už při pohledu na ranní přecpanou MHD jsem měla chuť tam hodit zpátečku a vrátit se do postele. Lituju, že jsem to neudělala, protože první den byl naprosto a doslova o h*vně. (Ne-pardon.) Jako 4. ročník jsme si museli dvě hodiny opakovat celý školní řád, který bych dokázala za ta léta sesmolit sama z hlavy. Jediný užitečný bylo rozdání indexů, tedy takových studentských průkazů, které vlastně často svoji funkci "potvrzení o studiu" neplní. Zjistila jsem, že si lidi potrpí na ISIC a to ostatní je už nezajímá. Což je celkem na prd. :)

Východní Slovensko

10. srpna 2014 v 13:00 | Marillee
ImageJak už jsem psala v minulém článku, tenhle týden jsem byla na Slovensku. A né jen tak někde, ale rovnou na východě. Smějící se Krajina alá placka, nikde žádné kopce, jen v dálce se mlžily obrysy nějakých vzdálených pahorků. Suchá tráva, rozpálené silnice - jo to je východní Slovensko. Se svým sněhobílým vzezřením jsem po boku kamarádky Vietnamky byla druhou atrakcí tamního obyvatelstva, které rádo jezdilo na kole, nejlépe více než jeden člověk na jednom dvoukolém dopravním prostředku. (Jednou jsme dokonce viděli 3 lidi na jednom kole... Zajímavá podívaná.)

I přestože vám tu povídám o divokém kraji, ve kterém se ani pod strom před sluncem schovat nemůžete, moje fotky vám to nepotvrdí. (Bohužel) jsem fotila jen na výletech, takže obec, ve které jsme bydleli, a krajinu kolem na následujících snímcích neukážu. Je to sice škoda, ale já si celou scenérii vypálila očima do své paměti a to je pro mě osobně důležitější, než to celé mít zachycené na fotkách. :)

Na místo jsme jeli linkou Nobless Line, která jezdí z Prahy až někam kousek za hranice Ukrajiny, přes Michalovce, ve kterých jsme vystupovali my. Cesta celkem trvala nějakých 10 hodin a teda na to, že si ten autobus říká "nobless" a pyšní se v třídě "exclusive" nějakými 7 hvězdičkami, tak to moc pohodlná cesta nebyla! A wifi nefungovala ani cestou tam, ani cestou zpátky do Prahy! A který autobus pouští jeden a ten samý film hned 2x po sobě??

Třebsínská zvonička

15. července 2014 v 18:53 | Marillee
Prázdniny v plném proudu a mě jeden takový proud zachytil taky. A v příštích dnech doslova zachytí. Co jsem se totiž vrátila z chaty a od kamaráda, mám jen den na to se připravit na další odjezd na vodu. Naštěstí to nebude nic vyčerpávajícího, jako kdysi když jsme jeli nějakých 27 km v jeden den se třídou, to nám všem z toho sluníčka (a následné bouřky s krupobitím, kdy si dva frajeři udělali z lodě deštník a plavali pod ní ve vodě Smějící se) začalo hrabat. Tohle bude doufám oddychovka a snad se nestřetneme s přeháňkou, jelikož není nic horšího než balit a stavět mokré stany.

O víkendu přijeli prarodiče z Moravy a v sobotu jsme, hurá, jeli na chatu. Jednak bylo teda krásně, však chata uprostřed lesa s výhledem na Vltavu, bez elektřiny, to si člověk odpočine od velkoměsta, a pak jsme tam taky zajeli kvůli hudebnímu festivalu country hudby v nejbližší vesnici Třebsín, tzv. Třebsínská zvonička. Já sice country hudbě neholduju, ale něco ráda mám a dodávalo mi to k víkendu správnou atmosféru. Mamka svoje rodiče nalákala na Schovanky, což je kapela, na kterou tam každoročně přijede nejvíce lidí, i když já nemám vůbec páru, o koho se jedná. A ani jednou jsem je tam neslyšela. Smějící se Letos se bohužel festivalu nezúčastnily a tak jsme si poslechli dvě kapely a to Pacifik (jejichž písničky jsem některé už párkrát slyšela) a potom Novou Sekci. Musím uznat, že se mi Nová Sekce opravdu moc líbila, mělo to správný šmrnc a hudba byla chytlavá. No, a potom jsme šli na véču do vedlejší hospody (moje večeře sestávala z obyčejného, leč výtečného větrníku) a pak zpátky do chaty na kutě.

Samozřejmě nechyběly ani klasické stánky s ruční výrobou nebo občerstvením! Minulý rok mi mamka k svátku koupila ručně vyřezané housličky jako přívěšek na krk (ano, hraju na housle), bratrově přítelkyni zas krásného dřevěného motýla. Jo a letos jsem svému žaludku dopřála pochutinu v podobě pražené kukuřice. Mňamka! (Kombinace s větrníkem k večeři už moc mňamka nebyla, hehe.)

Mrtvá kuřata aneb Konec školního roku

27. června 2014 v 16:01 | Marillee
Poslední týden školy jako takový, kdy jen musíte plnit školní docházku. Jistěže nemusíte, ale měli byste. A my končící školní rok, jako každý jiný, zaplnili nejrůznějšími návrhy, kam na výlet. Samozřejmě padl návrh na grilovačku a bazén u spolužáka, který nebyl přítomen. A samozřejmě nápad nalákal nejvíce lidí. Ale zachovali jsme se slušně a celé to vzali jen jako pokus o třídní vtípek.

Ve středu jsme naplánovali celodenní výlet do Liberce, který mě sice nevyšel lacině, ale stál celkem za to. Vstávala jsem v 5:30, z čehož se vzpamatovávám ještě dodnes, jenomže i tak by to na mě nemělo žádný vliv, jelikož jsem člověk NEUSTÁLE UNAVENÝ. A v tomto stavu jsem jela do Liberce. O to víc unavená jsem byla, jak jsme se celý den pohybovali. Dopoledne zoo, odpoledne akváč, kde jsme byli něco okolo tří hodin. A zpátky do Prahy v sedm večer s tím, že jsem musela domů jet přes celé město... Ale stálo to za to. Viděla jsem něco, co jsem vživotě neviděla. Totiž mrtvá ptáčata v jednom z výbehů v liberecké ZOO. Jo a taky laserovou šou v aquaparku. Ale ta mě už tolik neodvázala.

Přehlídku fotek (mrtvých) zvířat bych chtěla započít mou ranní návštěvou, která měla povahu téměř šokující. Stalo se mi totiž, že zpoza mojí postele, na straně, kde přes noc spočívá moje ceněná blonďatá hlava, vylezl pavouk. Ne ledajaký. Sekáčů se nebojím, ale když má pavouk viditelné chloupky na těch svých hnusných osmi nohách, propadám panice dokonce i já. No nic, nechala jsem ho žít, už dávno jsem věděla, že se v mém pokoji schovává něco odporného, ale já to nejsem. O to hůř mi bylo, když po pěti minutách, co jsem z pokoje odešla, zmizel. Tak někde trajdá po pokoji, pomyslela jsem si s mírným zděšením, a měla jsem pravdu. Když jsem se totiž večer vrátila, s plným močovým měchýřem jsem si to zamířila přímo na záchod a málem se počůrala ze šoku, co to sakra leží na zemi. Mojí ranní navštěvu něco ošklivě rozpláclo o toaletní kachlička a já bych přísahala, že to byla naše podlá fenka! Amen.

Jižní Morava

4. června 2014 v 8:00 | Marillee
O víkendu jsem byla na jižní Moravě, nedaleko areálu Lednice. Samozřejmě to byl výlet za vínem, jak jinak když jedu s mamkou. :D Zde je pár fotek, které jsem tam pořídila. Bohužel jsem moc věcí neviděla, nevyfotila, protože mě chytla alergie a museli jsme se vrátit. Ale i tak jsou některé podle mě povedené. :)

V areálu jsme potkávali celkem slušně odlišné lidi. Jednou nás míleji motorkáři a motorkářky v kožených bundách, šátcích přes hlavu a všelijakýma cinkátkama, později to byli zase stavebčané, neboť jsem napočítala ten den dohromady 5 nevěst fotících se ve všech možných pozicích se zámkem v pozadí. :)





Dvojitá duha!

5. května 2014 v 14:00 | Marillee
Nedávno Prahu zastihla bouřka, která s sebou přinesla zároveň sluníčko a mě hned popadly dětské myšlenky a vydala jsem se hledat duhu. Samozřejmě je vždycky na opačné straně než svítí slunce. Vyšla jsem ven a celý vedlejší panelák měl nad sebou dva obrovitánské barevné oblouky. Protože jsem ale nechtěla fotit duhu s panelákem, vydala jsem se na kopec. Bohužel mezitím déšť tak nějak ztratil na síle a druhá duha se trochu rozplynula. Ale nevadí. Nejsou tam celé, byly vážně obří.

Fotky jsou upravené, takže pokud se vám barvy nebudou zdát přirozené, tak mě za to, prosím, neuškrťte. A nefotila jsem jenom ty duhy, celkově se mi líbilo být venku v tom dešti. Všechno se krásně lesklo, tráva sytě zelená, já úplně promáčená. Haha!





Stal se ze mě profi fotograf (SONY RX100)

29. dubna 2014 v 13:00 | Marillee
Muhahaha, tatínek mi zatajil, že si pořídil nový foťáček... Já ho stejně prokoukla a hned doma jsem si se vším nastavením začala hrát. Štěstí, že jsem ho nerozbila, nebyl zrovna nejlevnější. No a včera (27.4.) jsme s přítelem byli na procházce, konečně nám počasí přálo. Nebylo to takové "Zítra jdeme na Matějskou..." a probudíme se do dalšího dne v pořádném lijáku, nýbrž jsme se raději domluvili to ráno a prostě šli! Neotáleli! Páč nás Murphyho zákony stíhají naprosto všude, alespoň teda mě. :D

Včera jsem tím pádem měla možnost foťák použít, ale moc jsem toho nenafotila. Nejsem zrovna člověk focením zažraný, já radši memorizuju očima. Ale někdy jsem foťák vytáhla a zkusila cvaknout. Nebudu lhát, tolik se toho nastavovat nedá, ale i poloautomatika je příjemnější, než když máte nastavení neustále stejné. Ve výsledku se mi stejnak nejvíce dařily (no dařily, spíš se mi líbí) detailní fotky květinek. V mém případě šeříků. A posekané trávy... :D

Jinak fotky jsou 16:9, to je asi jediné nastavení, se kterým jsem si nepohrála. Nezajímalo mě. V tu chvíli prostě ne :D

Kapky vody

23. dubna 2014 v 13:00 | Marillee
Nedávno po nadprůměrné teplých dnech zapršelo a já zrovna stála na zastávce. Všimla jsem si, jak se na okolních keřích zachytávají jemné kapičky deště a celé mě to naprosto očarovalo, že jsem prostě musela vytáhnout iPad (haha!) a jako blb fotit lístečky keřů. Nicméně jsem spokojená jak to dopadlo, vyzkoušela jsem si tím i na jak blízko dokáže ne moc kvalitní foťák iPadu zaostřit.

Hrozně mě mrzí, že jsem neměla čím fotit ještě tak v lednu/únoru, kdy trochu mrzlo. Pamatuju si, jak jsem šla kolem podobných "panelákových" keřů a na konci jejich větví se houpaly zamrzlé kapky vody. Naprosto nádherné! Člověk natáhl ruku, prohrábl jí větvičky a připadal si jako v pohádce. Alespoň mám tuto vzpomínku uchovanou v hlavě :)

Jarní focení

3. dubna 2014 v 18:42 | Marillee
Ahooj!
Tak jsem se rozhodla si vzít s sebou na procházku se psem iPad a vyzkoušet nějaké foceníčko venku. Jelikož do bytu nám svítí sluníčko minimálně a fotky jsou odtud vyblité. Navíc venku bylo opravdu nádherně a prostě jsem dostala chuť nějaký detail jara zachytit do nehybného obrázku :))

 
 

Reklama
***Veškeré obálky a anotace na tomto webu stahuji z
pokud ovšem nejsou z vlastního či jiného zdroje.
K filmům používám obrázky z ČSFD.