Umělý potrat není zločin

8. září 2014 v 15:30 | Marillee |  Přemýšlím
Jako dospělý člověk se stálým partnerem řeším otázku nechtěného těhotenství celkem často. Protože každej ví, že náhoda je blbec. A můžete se chránit, jak chcete, ale Ten někdo nahoře se na vás jen na vteřinu vykašle a už čekáte potomka. Pro většinu lidí v mém věku je tohle nepřípustné rovnou z několika důvodů a pokud nás příroda pokouší, směřujeme hned po zjištění do ordinace na umělý potrat.

Samozřejmě si dneska všichni všechno hezky googlíme na internetu, co se prvního polibku či rovnou sexu týče. Ale také otázky těhotenství, jak jej zjistit a jak probíhají potraty. No a přitom jsem já sama narazila na pár diskuzí, kde se řešilo, zda-li je umělý potrat vražda, nebo není, popřípadě i zavedení jeho zákazu. A já bych se k tomu ráda vyjádřila.

http://static.tvgcdn.net/MediaBin/Content/131202/News/7_sun/thumbs/131208teen-mom3_300x206.jpg

Jsem mladá. Jsem nezkušená, nezaučená, ale zodpovědná.

Pokud by se mi teď stalo, že bych otěhotněla, šla bych ihned, sice s brekem, na potrat a to z úplně nejtriviálnějších důvodů. Je mi 18 let. Mám přítele, kterého nadevše miluju, ale na potomka se opravdu ani jeden z nás (zatím) necítíme. Chceme dostudovat, položit si základy v práci i bydlení. A promiňte mi, ale to se prostě s malým děckem dneska nedá.

Moje zodpovědnost v tomhle ohledu nesouvisí se známým: "co si navařím, to si taky sním." Vlastně to taky. Ale jde mi hlavně i o lidi, které mám ráda. Jednak jsem jmenovala svého přítele. Pak jsou tu ale i další - naši rodičové. Stačí, že se musí starat o nás, přeci jim jako mladí studenti nepřiděláme na starost dalšího prcka. Zruinovalo by to všechny a já vím, že bych nebyla šťastná.

Sice ve světě existují děvčata, která v náctiletosti otěhotní... (Takové ty holky, co chodějí s břuchem do MTV, aby se zviditelnily.) Ale tohle není nic pro mě. Zkazilo by mi to všecky plány, které jsem si vymýšlela už od malička. Připoutalo by mě to k jednomu místu a roky bych se z něj nehla.

Nechci mít těžce nemocné dítě bez života.

Tohle je druhý nejdiskutovanější šuplíček v oblasti umělého potratu. Pokud zjistíte, že v bříšku hajá těžce nemocné dítko, které svůj život stráví připoutané k lehátku, se skelným pohledem a žádným pohybem... co byste udělali vy? Hodně lidí se v diskuzích odvolává na Matku přírodu - že to tak chtěla, proto by se dítě mělo narodit. Jenomže kdyby bylo opravdu na Matce přírodě, tak dítě do půl roka umře.

Díky dnešním serepetičkám a vymoženostem takový člověk může žít opravdu dlouho, jenomže se k tomu vyžaduje pozornost a velká finanční podpora. A to by samozřejmě mělo přijít ze strany matky. A já nejsem zrovna člověk, který by se dokázal každý den starat o dítě, jehož život nikam nevede. Nejspíš bych se z toho sama za chvíli nervově zhroutila. Prostě ne, takovýto človíček by nevedl plnohodnotný život a (promiňte mi za ten výraz) okrádal by o něj i ostatní kolem sebe...



A v neposlední řadě

Umělý potrat není zločin.

Tak... Samozřejmě znemožníme novému životu se vyvíjet a necháme jej zaniknout... Tohle je hodně kontroverzní téma a nerada bych tu psala něco zavádějícího, kde byste mě chytali za slovo. Ale můj názor je takový, že je na mamince, jestli si dítě chce nechat. Mnohem lepší jej nechat zaniknout ještě v nevědomí, než aby potom trpěly obě strany (viz body výše). A vraždu si představuju rozhodně jinak.


Jak byste se rozhodli vy, kdyby u vás došlo k neplánovanému těhotenství?

Šli byste na potrat, kdyby váš potomek měl být těžce postižený?

Dá se podle vás umělý potrat hodnotit jako vražda?
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 8. září 2014 v 16:05 | Reagovat

V článku mi chybí zdůvodnění, proč to podle tebe vražda není. Chápu tvé argumenty, proč by sis dítě nenechala, ale co tě vede k tomu tvrzení, že to není vražda? Proč zrovna 4 měsíce?

Já osobně bych vážně nevěděla, co dělat. Myslím, že se na to člověk nedokáže koukat dost reálně, dokud se to nestane.

2 A A | 8. září 2014 v 16:11 | Reagovat

Jestliže se někdy zakážou potraty, bude to další "zločin" a to porušování osobní svobody. Matka má právo si se svým tělem dělat, co chce. Říkám záměrně s tělem, protože je to její tělo a v něm nějaký zárodek člověka, který ještě není člověk. Nedovedu si představit zoufalství a beznaděj (teda, dokážu, protože mě samotné to přijde neskutečně děsivé) matky, která by chtěla potrat, z JAKÝCHKOLIV důvodů a mohly by být třeba vážně, a nemohla by. To by to pak dopadalo tak, že by se dělaly potraty na černo, což si jistě dovede představit, jak kvalitní by to bylo a celkově... hnus. Dokud něco roste pod mým srdcem a sotva to nemá vyvinuté něco, co připomíná člověka, mám právo si s tím dělat, co chci. Ostatní lidi, křesťani a další, nechť si dělají s dětmi, co chtějí. Ale brát svobodnou volbu, to teda ne...

3 hogreta hogreta | E-mail | Web | 8. září 2014 v 16:16 | Reagovat

Já z tebou asi v mnoha bodech souhlasím. Jsou věci, které by měly zůstat v rozhodnutí matky - to její tělo se bude měnit, to jí to změní celý život. Otci samozřejmě taky, ale otcové to mají často jednodušší v tom, že pokud se rozhodnou, že o dítě zájem nemají, tak budou platit alimenty a tím to pro ně končí. Pro ženu je ale dítě téměř vždy závazek na celý život. Navíc si taky myslím, že je nezodpovědné přivést dítě třeba do prostředí, ve kterém pořádně nedokáže žít ani dospělý (špatná finanční situace, žádné zázemí,...). V osmnácti, pokud člověk není dostudovaný a není ze zajištěné rodiny (a nemá plnou podporu rodiny i partnera), je na mimino brzo.

Podle mě by práva těch narozených ještě pořád měla být o něco větší, než práva těch nenarozených :). Čímž samozřejmě neříkám, že se to vždycky má řešit potratem, ale prostě si myslím, že je to osobní rozhodnutí každého člověka, a záleží to na mnoha faktorech, které dokáže posoudit pouze ten, kdo v té situaci zrovna je. Byla by hloupost něco takového zakazovat, protože to by vedlo pouze k tomu, že by si ženy dělaly potraty neodborně samy.

4 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 8. září 2014 v 16:16 | Reagovat

Naprosto souhlasím. Jednoduše mi připadá zodpovědnější nemít dítě, když na to nemám podmínky, než ho mít a pak toho třeba i litovat. Nebo aby ono litovalo.

5 Lenin Lenin | Web | 8. září 2014 v 16:29 | Reagovat

Potrat jako vraždu nevnímám a považuji za svaté právo ženy rozhodnout se o tom, zda se cítí na to být matkou. Sama jsem byla přesvědčená, že kdybych otěhotněla dřív, než si sama zvolím, jednoznačně na potrat půjdu. Jenže tohle člověk asi prostě na 100% neví, dokud nezažije.

Je mi 20, v červnu jsem odmaturovala a tři týdny poté zjistila, že jsem ve čtvrtém týdnu těhotenství (HA neberu ze zdravotních důvodů, selhala nám latexová ochrana a následně očividně i Postinor). Byl to šok. Čekalo mě rozhodnutí o přijetí na denní studium VŠ, po ní jsem chtěla pracovat a zažít si jak to na světe chodí... děti jsem plánovala nejdříve za pět let. I přes to jsem se najednou pořádně rozmýšlela  co dál, potrat mi najednou přišel jako nemožný řešení, i když jsem o to dítě nestála. Najednou to tak samozřejmý nebylo.

S přítelem už přes rok bydlím, naše finanční situace je nadprůměrná, takže šlo jen o to, zda zahodím svoje plány a zasvětím svůj život mateřství, což mě sice ani trochu nelákalo, ale nakonec jsem se rozhodla, že do toho jdu. Partner je nadšenej, na dítě se těší a já už taky. Nelituju, i když už těhotenství je pro mě cesta peklem. :-D

Každopádně, kdybych se dozvěděla, že moje dítě bude žít s postižením, potrat bych podstoupila. Přiznávám se, že jsem sobec a o postižené dítě se starat prostě nechci.

Nezbývá než ti popřát, abys potrat nikdy nemusela řešit jinak, než teoreticky.

6 Teeve Teeve | E-mail | Web | 8. září 2014 v 16:34 | Reagovat

Souhlasím s tím, že když si přijde na to, že je dítě těžce nemocné, potrat je jedinou volbou. Kdyby sis dítě nechala zničila bys mu život - sice ano, mělo by možnost žít, ale jaký by to byl život? Žádný, nic plnohodnotného. A zničila bys život i sama sobě. Také chápu, že je pro tebe (proč píšu v druhé osobě?) samozřejmé, že kdybys náhodou otěhotněla, na potrat půjdeš. Také si nedovedu představit, že bych otěhotněla a jak sama uvádíš, v takovémto věku by to nic moc dobrého nepřineslo.
I přesto proti potratům stále něco mám. Pořád. Je to vražda, ať už pro dobro (postižení), ať už pro jakýkoliv důvod, když je dívce málo let, ať je to cokoliv. Je to vražda, i když bych na potrat šla taky. Šla, říkám to otevřeně, ale taky si dokážu přiznat, že bych si byla vědoma toho, že by to bylo zlo. Byla by to vražda.

7 Lillen Blake Lillen Blake | Web | 8. září 2014 v 16:37 | Reagovat

Mám na to (v některých věcech) poněkud rozdílné názory, ale nechci se hádat, ani to nějak do hloubky rozebírat.

Razím názor, že pokud člověk něco dělá, měl by nad tím přemýšlet, a dělat věci, na který je vyzrálý. Odpovím tedy na otázky:

1. Hrozně by záleželo na okolnostech:
Byl-li sex dobrovolný/vynucelý, jak se k tomu staví můj partner (udělali jsme si děcko oba), a podobně.

2. Postižené dítě - záleželo by na tom, jak moc by bylo postižené... nevím, netroufám si odhadvat.

3. Záleží na okolnostech. Já ho beru jako vraždu, ale v některých případech jako ospravedlnitelnou vraždu...

Jinak, strašně mi na dnešní době vadí, že děti bereme jako "tabulkový předmět."
Musí být takové a takové, musím ho mít v tolika a tolika, musí umět to a to, nesmí být takové a takové - to je podlě mě odporný a sama jako člověk toužící po svobodě bych odmítala žít jako "bytost", kterou donutili narvat se a smrsknout, roztáhnout podle jejich představ, obrazně řečeno.

Já mám na potraty obecně hodně "nejjednoznačný" názor, záleží na spoustě věcí, a tak, ale co opravdu zdůrazňuju, že nad vším se musí přemýšlet.

[2]: Proti zákazu potratů jsem taky, ale z jiných důvodů. To, co je tělo matky, je jedna věc, to, co je bytost lidská je druhá věc. Pro mě je ta bytost člověkem hned od splynutí vajíčka a spermie ;-)
Ale proti zákazu potratů jsem z toho důvodu, že matky, které dítě nechtějí, by si cestu stejně našly, přes různé "andělíčkářky", šarlatány a podobně - a vedlo by to akorát k tomu, že by mohlo zemřít nejen dítě, ale i jeho matka...
A nebo by ta matka už nemohla mít děti /což dřív bylo běžné.

8 Kika Kika | E-mail | Web | 8. září 2014 v 16:48 | Reagovat

skvělý článek a skvělý názor, s kterým se nejde než ztotožnit. Prostě matka má právo si zvolit jestli chce nebo nechce a pokud je dostatečně zodpovědná, tak na to má i dostatek času.

p.s.: já bych ani nebrečela.

9 Marillee Marillee | E-mail | Web | 8. září 2014 v 17:13 | Reagovat

[1]: Upřímně jsem po opětovném čtení zjistila, že jsem opravdu neuvedla přesný důvod mýho názoru... Omlouvám se. :-D Ale je to těžké, řekla bych, že je to směs všech bodů najednou - rozhodnutí na matce a poslední věta "vraždu si představuju jinak".
Čtvrtý měsíc nejspíš proto, že v té době dítě dosáhne lidské podoby a už jen roste. Ale stejně stále o "člověku" jako takovém uvažuji až po narození. Možná i to je další z mých důvodů. Sama se v tom motám, ale cítím, že pro mě to vražda není. Říká se to blbě a to mě právě mate. :-?

10 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 8. září 2014 v 17:50 | Reagovat

Musím napsat jen to, že souhlasím. Nedokážu si představit, že bych přivedla na svět dítě s nějakou vrozenou vadou. Ublížila bych sama sobě, partnerovi a hlavně tomu dítěti.

11 alenaloudova alenaloudova | Web | 8. září 2014 v 17:56 | Reagovat

Předně bychráda řekla, že to je moc zajímavý článek :-)
S prvním bodem moc nesouhlasím...jsem zastáncem toho, že pokud nešlo o znásilnění, tak by člověk na potrat jít neměl..prostě jednou se to stalo ať už z blbosti nebo se stala nehoda, tak by to člověk měl přijmou tak, jak to život přináší. Pracuji na střední škole na sekretariátu a máme tam plno studentek, které otěhotněly a věřte že vyřešit se to skutečně dá i tak, aby dotyčná dostudovala. Když si pak přijdu např. pro potvrzení o studiu, věřte že se netváří, že mají zpackaný život, ale najednou tím dítětem žijí. Tvůj postoj k prvnímu bodu mi přijde tak trochu sobecký, promiň.

Co se druhého bodu týče, s tím s tebou souhlasím. Myslím si že postižené děti samozřejmě mají právo na život, ale pokud víme předem o jejich postižení, je lepší to ukončit...6dyť jaký život mají a jací život mají ti, kteří o ně pečují, nehledě na to, že je to velký nápor na psychiku.

A co se třetího bodu týče...nedokážu tak úplně přesně říct, v podstatě souhlasím s Lillen Blake jen bych to v prvním případě nazvala jakousi dejme tomu pohodlností a v druhém případě osvobozením.

12 Marillee Marillee | E-mail | Web | 8. září 2014 v 18:59 | Reagovat

[2]: Jo, tohle je hezké odůvodnění. Celkem jsem přemýšlela, jestli se dá o zárodku mluvit jako o parazitovi - z biologického hlediska samozřejmě!! Jinak bych nikdy nenarozené dítě nenazvala parazitem! :)

[3]: Ano, souhlasím! Je to rozhodnutí maminky.

[5]: :-D Tak to ti přeji hodně štěstí a hlavně zdraví, až se to malé narodí, spousty nervů a lásky od partnera i dítka! :-)

[4]: Taky je to podle mě zodpovědnější. :-)

[6]: Dá se říct, že je to vražda tím, že vlastně připravíš svět o možnost nového života. Já jsem to spíš i zamýšlela proti takovým těm radikálům, kteří o potratech nechtějí ani slyšet a berou to jako zkázu lidstva. Pro mě to ale vražda není, dokavaď se neoddělí od matčina těla, tak dítě nepovažuju za "plnohodnotného" člověka. (I když to zní divně, když to vyslovím nahlas.) Ale díky za názor! :-)

13 Marillee Marillee | E-mail | Web | 8. září 2014 v 19:06 | Reagovat

[7]: Díky za názor! Rozhodně bych nikdy netabulkovala dítě... Jen kdyby bylo silně postižené (jako jsem napsala v článku), tak bych ho nechtěla. Jo, je to sobecký, ale je to tak.

[8]: :-) Souhlasím, díky.

[10]: Ano, mnohdy si nemocní lidé přejou umřít, protože jenom trpí... A co pak s takovým postižením, kdy si ani to utrpení neuvědomují? :-(

[11]: Tak já osobně vím, že bych to psychicky nezvládla, nebo to teď tak alespoň cítím. A ano, potrat by pro mě byl jakýmsi vysvobozením. Musím přiznat, že jsem název článku vymyslela blbě, protože ani sama nejsem pořádně rozhodnutá, jestli to je vražda nebo ne. :-D Prvotní názor, že není, jenomže pak se na to podívám trochu jinak...

14 Delaloth Delaloth | Web | 8. září 2014 v 19:20 | Reagovat

Keby som otehotnela v mladom veku, na potrat by som určite išla. Pretože človek vtedy nie je dostatočne finančne zabezpečený, aby daroval dieťaťu všetko, čo potrebuje. Ak by som bola osemnásťročná boháčka, tak budiž. Ale ja sama som svedkom, že mať dieťa príliš skoro nie je dobré. Moji rodičia mali deti skoro a aj keď ich mám neskutočne rada, často sa trápim nad tým, že na tom niesme a nikdy sme neboli najlepšie a musíme počítať každú korunu. A nikdy by som si neodpustila, ak by sa moje deti cítili rovnako ako som sa cítila a ešte niekedy cítim ja. Deti chcem mať jedine v prípade, ak si budem istá, že im budem môcť darovať všetko, čo potrebujú.

Takisto by som si nenechala postihnuté dieťa. Ako si spomínala, takéto dieťa v podstate nemá život a nechcela by som, aby trpelo.

15 Aailyyn Aailyyn | Web | 8. září 2014 v 19:24 | Reagovat

Ono to složitější je. Když ta situace nastane, najednou je to dítě tvoje. Je neplánovaný, možná ani není zdravý, ale je tvoje. V téhle chvíli spousta lidí nedokáže říct NE. Rodičovství je beztak nepřenosná zkušenost. Nikdo si neumí představit, co to fakt obnáší a není si jistý, jestli to zvládne, dokud se to nestane. Pochybují o sobě i budoucí rodiče, co si potomka naplánovali a těší se na něj. Spousta holek takhle dospěje zkrátka až vlivem okolností a když už se stalo, no, tak se stalo, tak budeme teda rodina. A není to nutně na škodu, spousta lidí pod tlakem okolostí fungovat začne. Potraty neodsuzuju, sama děti momentálně taky ještě neplánuju, ale argumentům pro i proti rozumím.

16 Aailyyn Aailyyn | Web | 8. září 2014 v 19:30 | Reagovat

[14]: Přesně tak. Souhlasím. Určitě není dobrý mít dítě se s prominutím holým zadkem. Nepotřebuju dvakrát ročně na luxusní dovolenou a čekat až... až budeme mít dostatečně velký byt, až budu vydělávat třicet tisíc měsíčně, až se podívám do světa. Nicméně bez peněz to dneska nejde, musím mít kde bydlet, za co zaplatit plyn a elektřinu, chci dát svému dítěti vzdělání, chci mu umožnit trochu poznat svět, aby mělo rozhled. Nepotřebuju žít v luxusu, ale jistý životní standard bych ráda dopřála sobě i svým dětem. Na to pochopitelně musím taky mít příslušné prostředky.

17 mengano mengano | E-mail | Web | 9. září 2014 v 8:37 | Reagovat

Jsem matka dvou dětí a s názory ve tvém článku souhlasím.

Je pravda, že v dnešní době baby boxů a anonymních porodů je situace ženy při nechtěném těhotenství poněkud jednodušší, než to bývalo dříve. Mohlo by se tedy zdát, že potraty by vůbec nemusely existovat. Jenže to není pravda. I samotné těhotenství a porod jsou nejednoduchá věc a nikdo nemůže ženu nutit, aby to podstoupila, pokud nechce. Tedy neexistuje jednoznačná rovnice: otěhotníš - musíš tedy porodit a dítě dej pak klidně k adopci nebo ho strč do baby boxu. Takhle se uvažovat nedá. Žena se musí mít možnost volby. Je to jen její věc a věc jejího svědomí. Určitě je psychicky zvládnutelnější jít na potrat, než žít s vědomím, že někde běhá moje dítě, které jsme v osmnácti porodila a nemohla se o něj postarat. Trochu jsem se do toho zamotala, ale snad mi rozumíš :-)

Přiznám se, že postižené dítě bych si nenechala. Je to možná tvrdé, ale vím, že bych neměla sílu obětovat celý život na péči o tvorečka, který jen přežívá. Dnešní medicína dovede udržovat při "životě" i děti, které by dříve nepřežily. Někomu mohu připadat jako sobec, ale právě proto, že vím, jak obtížné je vychovávat i zdravé děti, neměla bych odvahu na něco takového.

18 Ailin Ailin | Web | 9. září 2014 v 13:26 | Reagovat

Velmi zajímavý článek. Máš logické názory. Já osobně vůbec nevím, co bych dělala. Na dítě se rozhodně připravená necítím, ale kdo ví, jak by se člověk opravdu zachoval.

Pěkně napsaný článek :-).

19 Aailyyn Aailyyn | Web | 9. září 2014 v 14:42 | Reagovat

[17]: Zas pro někoho je potrat morálně nepřijatelný, neboť je to vražda a dítě v baby boxu není odložené, nýbrž dostalo ode mě to nejlepší, co jsem v danou chvíli udělat mohla (nemám-li materiální nebo duchovní předpoklady pro to se o ně postarat): šanci na lepší, ba víceménně spokojený život. Sice mu ji nedám já, ale pravděpodobně někdo jiný ano. Neboť malé, zdravé miminko bílé barvy pleti poputuje k adopci velmi rychle. (Narozdíl od dětí, větších, postižených nebo odlišné barvy pletí.)

20 Teeve Teeve | E-mail | Web | 9. září 2014 v 15:31 | Reagovat

[12]: Jůch, tak ale s tím zas také souhlasím. Já přiznávám, že potrat jako vražda je, takže si neprotiřečím, ale třeba křesťané, jak to považují snad zajáaninevímco. I když jako věřící mám asi být ticho :-D.

21 mengano mengano | E-mail | Web | 10. září 2014 v 10:59 | Reagovat

[19]: No a proto mají dnes obě skupiny na výběr. Každopádně asi nejlepší je zodpovědný přístup k plánovanému rodičovství. Odpadne potřeba řešit podobné dilema.

22 Adina Adina | Web | 11. září 2014 v 18:32 | Reagovat

Prvně ohledně postižených dětí - v této situaci s potratem souhlasím... I v přírodě přežívá jen ten nejsilnější a co postižené dítě zkazí (je to docela silné slovo, ale vystihující) život celé rodině.
A nyní o potratech všeobecně - já osobně jsem proti. Souhlasím s tím, že když si něco navařím, tak si to taky sním. Já také ještě nejsem připravená na to, mít dítě - mám své plány, chci dostudovat a tak. Každopádně na potrat bych nikdy z důvodu, že se mi dítě zrovna "nehodí" nešla. Radši bych dítě odnosila a po porodu ho dala k adopci než abych ho v podstatě zabila jen kvůli tomu, že se mi nehodí mít dítě. Když jsem tak velká na to mít sex, musím být i tak velká nést důsledky.

23 Marillee Marillee | E-mail | Web | 12. září 2014 v 14:14 | Reagovat

[14]: Krásný názor! Děkuji ti za něj.

[15]: S tím taky samozřejmě počítám. Můžu se v budoucnu cítit připravená jakkoliv, ale během těhotenství o tu jistotu můžu kdykoliv přijít. Nedokážu tedy úplně tvrdit, jestli bych případnýho potratu litovala či nikoliv. :-|

[17]: Rozumím! Děkuju za opravdu hezky napsaný názor, se kterým musím souhlasit do posledního bodu. Od zkušených maminek si toho vážím opravdu moc. :-)

[18]: Díky! Jo, při těhotenství zafungujou hormony a další pudy, takže si 100% jistá nejsem, že bych šla k potratu. :-) Ale zatím tak jsem rozhodnuta i z důvodu, že jsme to s přítelem i mojí mamkou probírali "co kdyby se stalo" a všichni se na potratu vzhledem k okolnostem shodli.

[22]: Jde i o psychiku jedince. :-) Já se třeba teď cítím, že bych těhotenství a porod nezvládla a na co se trápit 9 měsíců, ještě bych z toho sama potratila bez nějakých pilulek nebo přístrojů. Navíc když už bych to dítě donosila, tak bych ho rozhodně k adopci nedala... Prostě bych nemohla jen tak nechat vzniknout nový život, který nese moje vlastnosti a ty přítelovy, a pak jej dát někomu cizímu a už jej nikdy nevidět. Kdyby to byl úlet na jednu noc, tak bych to tak nebrala. Snad chápeš, jak to myslím. :-)

24 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 13. září 2014 v 17:13 | Reagovat

Odvážnej článek. A nejsem proti ničemu, cos napsala. Už jsem řešila s mojí mamkou otázku postiženýho miminka, jestli jít na potrat nebo ne a obě jsme se shodly na tom, že bysme šly, protože jedna je takto nemocný člověk smutná věc sama pro sebe a druhak - v tomhle státě tě nikdo s postiženým dítětem nepodpoří a o to by to bylo těžší.

25 Inalyn Inalyn | E-mail | Web | 8. října 2014 v 15:20 | Reagovat

V mojom veku sa mi to ťažko hodnotí, no predsa nejaký názor na vec mám.
Keby raz sa mi náhodou niečo (ne)zadarí, asi by som na ten potrat sama nedokázala ísť, no ostatné ženy určite neodsudzujem. Lepšie ísť na potrat, keď dieťa ešte v podstate nie je dieťaťom, ako keď sa dieťa narodí a napokon skončí v koši, alebo tak nejak, ako občas z novín počuť. Prípadne bude žiť v detskom domove s pocitom, že bolo nechcené. Alebo v rodine, ktorá mu bude vyčítať, že im zničilo život..Mám známych, ktorým sa toto naozaj deje!

A čo sa týka postihnutého dieťaťa? Hm, opäť by som to nedokázala. Ale ak by som naňho mala byť sama, asi by som sa zrútila. Predsa by som však na ten potrat nedokázala ísť. Ale zdôrazňujem, že nikoho za jeho rozhodnutie nesúdim. O pár rokov sa môj názor možno zmení.

26 Neriah Neriah | E-mail | Web | 8. října 2014 v 18:11 | Reagovat

Nemám momentálně partnera, každopádně kdybych otěhotněla, na potrat by mě nikdo asi nedostal. Je mi 21, a alespoň tu maturitu mám za sebou, i když nic víc. Finančně to není nic moc, ale ani úplná tragédie.Strašně moc toužím po velké rodině a neměla bych jistotu, jestli by se mi na druhý pokus po podstoupeném potratu podařilo opět otěhotnět. Na to jsem četla až moc příběhů nešťastných žen, které už druhou šanci zřejmě nedostanou, a ta představa mě hodně děsí. Nevím, jestli jsem zralá na to mít dítě, toužit po něm tak úplně nestačí... Nicméně bych se k tomu postavila čelem a udělala bych vše proto, abych ho mohla přivést na svět a postarat se o něj.
A co se týče postižených dětí - nejčastěji je zjištěn Downův syndrom a v tomto případě bych potrat určitě nevolila, jelikož tyto děti málokdy bývají upoutané do konce života na lůžku... Většina hrozných nemocí se v průběhu těhotenství beztak nezjišťuje, pokud už se v rodině nevyskytuje někdo, kdo některou má. Spousta se jich zjistí až po narození nebo po několika letech, kdy už pro rodiče není tak jednoduché dítěte se jen tak vzdát a dát ho třeba do ústavu. Jsou různá postižení, některá už horší, a chápu, pokud se rodiče rozhodnou do toho nejít... Já se narodila také s postižením (i když jsem trochu jiný případ - nejsem ležák s mentálním postižením) a možná, že kdyby to byla zjistitelná věc, mamka by šla taky na potrat, kdo ví? Jsem ale ráda, že to nevěděla. :D Snad nikdo z rodiny nemá pocit, že bych jim zničila život...
Hodně lidí říká, že v podobném případě by volili potrat, já patřím do druhé skupiny... A to nejsem věřící. Ale nikdo nevíme, co bychom udělali, dokud v té situaci nejsme. Spousta lidí změní během života názor, takže si netroufám říct, jak bych se zachovala. Jak už tu v komentářích zaznělo, je to dost nepřenosná záležitost, a dokud v té situaci nejsme, můžeme teoretizovat, jak bychom to udělali, ale nakonec to může být úplně jinak. Každopádně se často setkávám s názorem, že lidi, co si postižené dítě nechat chtějí, by se měli vzpamatovat, že jsou sobečtí a další nesmysly, nad čímž jen nechápavě kroutím hlavou. Myslím si, že je to každého věc, a stejně tak, jako nikdo nechce, aby ho druhý osočoval, že je vrah, když šel na potrat, ani lidé, kteří se rozhodnou nést ten úděl a o postižené dítě se postarat, si nezaslouží poslouchat podobné žvásty. Nikdo nemá právo soudit rozhodnutí druhého, co se tohoto týče... Je to složitá problematika a nikdo z nás neví, co koho k jakému rozhodnutí vedlo.

27 Dragell Dragell | Web | 16. října 2014 v 14:53 | Reagovat

Co se týče potratu, pokud nejsou komplikace nebo nemá být dítě postižené, jsem proti. Nevím, jak bych v takové pozici se zachovala, možná by mne nakonec okolí přinutilo, ale života si vážím a sama žiji jen díky mé tehdy 18-leté odvážné matce.

28 M. M. | Web | 16. října 2014 v 15:12 | Reagovat

tiež mám 18 rokov ako ty a na potrat by som nikdy nešla. Dieťa je niečo krásne, a myslím si, že potrat je riešením nedospelosti a nezodpovednosti. :-) Pretože ak si "dospelá" a zrelá mať sex, tak musíš znášať aj možné dôsledky. A kto dokáže zabiť malinké nevinné dieťatko, čo za nič nemôže, si myslím, že nemá vôbec žiadne city. :-)
Ja tiež mám 18 rokov, život pred sebou, veľké plány, ale ak by sa to malo stať, tak by som určite na potrat nešla. Postavila by som sa tomu čelom a riešila svoj "problém".

29 baywatchnights baywatchnights | E-mail | Web | 16. října 2014 v 15:35 | Reagovat

Jojo, "ještě se na to necítíme" apod., teď se chce dostudovat, pak beztak honit kariéru... Dítě je fujfuj překážkou.

Tak si říkám - ještě že moje spolužačka ze ZŠ, která se stala matkou taky v 18 letech, své dítě donosila (byť s partnerem - otcem dítěte - se zakrátko rozešla). Dnes má krásného, už téměř 9letého syna, kterého má nade vše ráda.
Ale tak co, některé budou mít radši kariéru a "teď se necítím".

Nedávno jsem četl cosi o tom, jak doktoři chybně zjistili, že dítě v matčině lůně bude postižené; ve skutečnosti postižené nebylo. Matka potrat odmítla a narodilo se zdravé dítě.

No aspoň že se v tomhle článku neuvádí nesmyslně zavádějící slovní spojení "umělé PŘERUŠENÍ těhotenství". Kterej ignorant tohle kdysi vymyslel?

P. S. Jsem muž. Takže podle logiky "o dítěti ať si rozhodne žena" bych neměl mít právo rozhodovat o osudu MÉHO dítěte?
Kdyby si žena, která by se mnou byla těhotná, nechala provést potrat, tak by to bylo "v pořádku", i když já bych si toto nepřál?

P. S. č. 2: Jak bys, autorko tohoto článku, reagovala na to, kdyby ses teď dozvěděla, že tvoje máma kdysi, když tě čekala, zvažovala tvůj potrat, protože "na dítě nebyla připravena" a kdesicosi?

30 Mayu-chan Mayu-chan | Web | 16. října 2014 v 15:47 | Reagovat

Já se na děti taky ještě necítím, třeba proto, že si já i přítel přijdeme ještě moc pitomí, abychom dokázali dítě vychovat (přesto vím, že on bude skvělej táta) a taky třeba proto, že žijeme z jednoho platu, protože já práci ještě stále nemám :/
Jenže kdyby to přišlo, nešla bych na potrat, leda kdyby mi právě lékaři řekli, že bude dítě určitě vážně nemocné. Na to bych psychicky neměla. Bylo by ale zdravé, určitě bych si ho nechala a věřím tomu, že i přítel by souhlasil. Na jednu stranu by to byla naše krev, už část naší rodiny..
A ne nepovažuju potrat přímo jako vraždu, ale určitě ani za nic normálního, co by se mělo jen tak dělat. Každopádně je to rozhodnutí každé zvlášť takže..

31 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 16. října 2014 v 15:47 | Reagovat

Máš můj obdiv, že ses nebála vyjádřit na takové téma! Ono to skutečně není jednoduché... Z toho, co vím, se embryo nech vsáknout do ústí o něco menší hadičky, tudíž jej to rozdrtí... Z etického hlediska to prostě není nic moc.

Ke stoprocentnímu vyhodnocení se asi nikdy nedostaneme - obě strany mají ve své podstatě pravdu. pokud bych měl vyjádřit svůj názor... Asi bude potrat lepší volba. Myslím opodstatněný potrat. Přece jen je to všechno jen na nějaké buněčné fázi. To je pořád lepší, než kdyby "kompletní" dítě zemřelo hlady, nebo trpělo někde v příkopu. I to se může při nepřipravenosti dost snadno stát.

Nejlepší by bylo samozřejmě předcházet - i kdyby nebyla ochrana stoprocentní, nesmí se zanedbat. Všechno koneckonců stojí na zodpovědnosti, ne? :)

32 feministicgirl feministicgirl | Web | 16. října 2014 v 16:21 | Reagovat

Problém dnešních mladých lidí je ten, že se do sexu nezodpovědně ženou. A tím nezodpovědně nemyslím, že by se nechránili. Ale jde o to, že podle mě sex není vhodný pro někoho, pro koho by byla tragédie mít dítě. Dva lidi, co se milují, by měli počkat, až budou v situaci, kdy budou schopní se o dítě postarat, kdyby k neplánovanému těhotenství náhodou došlo. Když jsou dva přesvědčení, že se navzájem milují a budou se milovat i za deset, třicet, padesát let (protože jen v takovém případě lásky je vhodné mít spolu sex), neměl by pro ně být problém si počkat, protože vědí, že jim nic neuteče.
Takže když víte, že byste svoje dítě museli zabít - tak nedovolte, abyste ho počali. Je to jednoduché. Sexuální abstinence.
Kdybych já teoreticky otěhotněla (což se mi stát nemůže) ve svých osmnácti, rozhodně bych si dítě nechala. Protože by to jednoduše bylo MOJE dítě a já bych ho milovala. Všechno ostatní - škola, budoucnost - by šlo stranou.

Ona to vlastně vražda je. Taková malá asistovaná vražda. Přesto bych potraty nezakázala, protože jsou tu třeba i případy otěhotnění ze znásilnění, a v takových případech je potrat víc než pochopitelný. S tím těžkým postižením...nevím, to je hodně sporné.

33 lilienviv lilienviv | E-mail | Web | 16. října 2014 v 16:21 | Reagovat

Já osobně bych si neplánované dítě nechala. Tedy i v případě, že bych studovala, i kdyby se na mě můj přítel vykašlal. Kdyby se dítě mělo narodit postižené, šla bych s těžkým srdcem na potrat. Ale nejsem pro zákaz potratů.

To, že já bych nebyla schopná zavraždit svoje dítě neznamená, že někdo jiný (třeba žena po znásilnění) to nesmí udělat. Ale pokud dítě "vznikne" omylem, ať už nedostatečnou nebo vůbec žádnou ochranou, žena by si podle mě dítě nechat měla. Protože, proč by měl zemřít človíček jenom kvůli "matince" s IQ-tykve? Pak by vážně mělo platit "Co si nadrobíš, to si taky sníš".

34 little-calla little-calla | Web | 16. října 2014 v 16:33 | Reagovat

Na jednu stranu s tvým názorem souhlasím a tvé důvody samozřejmě chápu. Ale dá se na to koukat i z jiného hlediska.

Když nekdo ještě studuje, tak se docela i dá pochopit, že se dítěte "zbaví", to ano. Ale když už někdo pracuje a prostě jen dítě nechce, tak proč mu brát život? Je tak těžké dítě donosit a pak ho dát k adopci? Je tolik párů, kteří by dítě hrozně moc chtěli, ale nejde to, čekají na adopci a nějaká (promiňte mi to slovo) kráva, se dítěte zbaví jen proto, že by přibrala?

Nechci nikoho urazit, ale přijde mi to nespravedlivé.

Nevím, jak bych se zachovala já, ale nebylo by to pro mě jednoduché a nejsem si jistá tím, že bych se jen tak, chladnokrevně, mohla zbavit SVÉHO dítěte.

[31]: K tomu potratu. Co vím já a co jsem bohužel i viděla :-(  Tak když probíhá v pokročilém stádiu těhotenství, tak se plod postupně vytahuje kleštěmi a hlavičku musí rozdrtit a pak ty kousky vytáhnout. Přijde mi to drastické :-(

35 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 16. října 2014 v 16:37 | Reagovat

[34]: Ano, o tom už jsem taky slyšel. Je nejlepší jít hned...

Potraty se asi nedělají kvůli postavě. Ber v potaz i rodiny, které prostě další dítě neuživí.

Moje máma například nedávno otěhotněla. Na potrat však musela jít i přesto, že dítě by vcelku chtěla (jsem jinak jedináček). Bohužel, trpí nevyléčitelnou nemocí srdce, tudíž by s velkou pravděpodobností ani porod nepřežila... Kde je potom ta etiketa? Na základě čeho tak můžeme soudit lidské životy? Tohle téma je strašně ošemetné...

A adopce taky není moc šťastné řešení.

36 Scrat Scrat | E-mail | Web | 16. října 2014 v 17:09 | Reagovat

No, jak se to vezme. Zločin to není, ale řekla bych, že je to hřích a že bys pak měla výčitky svědomí. Já bych třeba nespala s někým, s kým nechci mít dítě (jak říkala feministicgirl se kterou naprosto souhlasím). Ale je to tvoje věc. Záleží na tom, zda si to ten člověk vezme na svědomí, že jo.

37 Marillee Marillee | E-mail | Web | 16. října 2014 v 17:09 | Reagovat

[34]: Přestav si, že bys teda měla partnera, se kterým bys čekala dítě a protože bys ho nechtěla, dala bys ho k adopci. No já nevím, když bych ho už porodila a měla stále svýho partnera, tak je fakt hovadina se dítěte zbavovat. Mluvila jsem ke svojí situaci, kdy se o mě samotnou ještě starají rodiče... Ale je to těžké, nikdo neví, jak by se v té situaci zachoval doopravdy, kdyby nastala. :-?

[33]: Podle toho, jak bereš to IQ-tykve. Znám případy, kdy selhala jak HA, tak i kondom dohromady. Ale chápu tvůj názor. :-)

[32]: Vážně si nemyslím, že je na světě tolik mužů, kteří dokážou 10 let absinovat od sexu... Přítele mám od 15 let, k samotnému sexu došlo ale později. A sexuální přitažlivost k lásce patří, proto je těžké v dlouhodobém vztahu abstinovat. :-)

[31]: Souhlasím s tebou do puntíku, i v těch smutných částech :-)

[30]: Přesně tak se cítím taky! Navíc s přítelem spolu zatím nežijeme, nepracujeme, takže mi to ten pocit "pitomosti" ještě víc umocňuje. :-D Ale kdybychom spolu už bydleli, bylo by to za pár let, určitě bych na to měla jiný názor... :-)

[29]: Fujfuj překážka? O tom mluvím proboha kde? A o té kariéře?
PS: Nevím, jak fungují v tomhle ohledu práva, to by ses musel zeptat odborníka. Ale můj názor je takový, že na  to samozřejmě máte jako otcové právo stejné (nebo spíš menší, je to její tělo) jako žena, ale nikdy jsem neslyšela příběh, kdy by žena dítě nechtěla, ale muž ano...
PPS: Vzhledem k tomu, že jsem druhé dítě mojí mámy (ve 27 letech), tak si to představit neumím. Kdyby mámě bylo tehdá do 20 let, byla bych jen nějaký úlet, tak její tehdejší myšlenky pochopím. Jenomže kdybychom se honili do minulosti za každým "kdyby", tak bychom zešíleli. ;-)

[28]: Tenhle názor "pokud můžeš mít sex, proč ne dítě" fakt nemám ráda. Kde je psáno, že mít sex a dítě je na stejné psychické úrovni?? Vždyť v jednom jde o zodpovědnost sama za sebe, v druhém zas zodpovědnost za sebe a druhého. Na dítě se nemusím cítit ani za deset let třeba, ale sex s tím má společného opravdu jen to početí. (Alá vývoj lidstva, sex je spíše potěšením.)

38 Simi Maple Simi Maple | Web | 16. října 2014 v 17:10 | Reagovat

Hodně ošemetné téma..A myslím že je to pouze věc těch 2osob,nikoho dalšího.
Mně je 18, a představa že bych teď měla otěhotnět je šílená.Vždyť jsem pořád sama ještě takové dítě...
Když už potrat tak jedině hned po zjištění.
A v případě že by mi měli oznámit že mé dítě bude postižené tak na potrat půjdu..Takový člověk nemá moc velké vyhlídky do života, a můj osobní názor je ten,že by z toho života nic neměl,jen se trápil..
Po znásilnění bych se ani nerozmýšlela a na potrat šla bez váhání.

39 BettyLiss♥ BettyLiss♥ | E-mail | Web | 16. října 2014 v 17:12 | Reagovat

Nejprve bych ráda řekla, že jsem z věřící rodiny. Čas od času slyším, jak se v kostele, v televizi nebo v rádiu mluví o tomto tématu. Taky mi vrtá hlavou.

1.) Kdyby se mi tohle stalo, bylo by to těžké. Na jednu stranu bych mi toho malého tvorečka bylo líto a uměla bych si představit, jak chovám ten roztomilý uzlíček, hraju si s ním, učím ho nové věci a vedu jej poprvé do školy, ale... NE teď. Pane Bože, vždyť mi je 15. Nemohla bych studovat, následně bych nenašla pořádnou práci a kdyby se mě i mého dítěte jeho biologický otec zřekl... Kdo by si nás pod svá křídla vzal? Šla bych na potrat. Stoprocentně!
A stejně... Ještě jsem neměla kluka a nedivila bych se, kdyby to ještě nějaký ten rok trvalo. A až už budu s někým chodit, rozhodně s ním nepůjdu prvně do postele.
A kdyby se mi to stalo v pozdějším věku... to teď opravdu neposoudím.

2.) Kdyby se mi mělo narodit postižené dítě, asi bych to nezvládla. Jen když vidím všechny možné dokumenty a slyším... to všechno... svírá se mi žaludek a mám slzy v očích. Bylo by mi jej líto a psychicky bych to určitě nevydržela.

3.)Vražda? Jak se to vezme... dlouho jsem přemýšlela... Ano, je to jistý zásah do přirozeného koloběhu života a tak nějak to vražda je. Ale nezasahujeme do toho i tak? Všechny ty léky a různé vymoženosti, co nás "drží na nohou". A tohle jen jeden z mnoha. A stejně... každý člověk je na tom jinak a má své názory a potřeby... mělo by to zůstat povolené.

40 Alue Alue | Web | 16. října 2014 v 17:20 | Reagovat

Souhlasím... já už jsem ve věku, kdy bych si dítě nechala. Ale v 18 ti bych napsala to samé.

41 Marillee Marillee | E-mail | Web | 16. října 2014 v 17:23 | Reagovat

[27]: V tom případě tvoji mamku obdivuju! :-) Ale já si to ve svém věku opravdu nedokážu představit. Připadám si hrozně nezodpovědná...

[26]: To je nádherný komentář! Nemám na něj co říct, protože je tam tolik pochopení z obou stran, tolik tolerance. :D Toho si vážím! :-) Jinak o těch popotratových problémech jsem slyšela taky, no... A jak říkáš, člověk neví, jak by se v danou situaci doopravdy zachoval.

[25]: Jak říkáš: "Lepší" jít na potrat, když je to snůška buněk, než jej pak nechat trpět... Případně nechat sebe trpět.

[24]: Souhlasím!

42 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 16. října 2014 v 17:30 | Reagovat

Tohle téma mi zrovna bodne, protože před pár dny nám nějaký týpek oxidoval před školou s obrovskými transparenty mrtvolek potracených plodů a kdo si nevzal letáček "proti genocidě" byl vrah :D kousek od nás je mateřská školka, holt byla to "legrace" ale krom těch drastických obrázků mi spíš vadil ten týpek, který ohrožoval kolemjdoucí, kupodivu tuto akci proti potratům s velkými transparenty plné krve, mrtvých plodů, oběšenců a koncetráků (ano čteš správně, nemělo to hlavu ani patu :D ) povolil i městský úřad, takže to fakt bylo zajímavý.
Souhlasím s tebou, matka má právo se rozhodnout o svém těle a nikdo, ani tou šokující akcí nemá právo ji přemlouvat :-)

43 lilyfashion lilyfashion | 16. října 2014 v 17:38 | Reagovat

Za prvé ti musím pochválit článek, protože je pěkně napsaný :-)

Vůbec si nedokážu představit, co bych dělala, kdybych otěhotněla. Je mi 15, takže dítě bych vychovávat nechtěla, ale nevím jestli bych na to měla sílu. Ale rozhodně bych si to dítě nemohla nechat, protože můj kluk by v 15 taky nechtěl dítěm takže bych na umělý potrat nejspíš šla. Letos v srpnu se jedné holce od nás ze školy taky narodilo dítě. Není to moje spolužečka, je jí 18, ale stejně... Nejdřív se to snažila tajit, ale pak se to stejně rozkřiklo po celé škole a ostatní na ní vždycky tak blbě čuměli :-? Ale byla to jejich volba, rozhodli se že si to dítě nechají, takže každý by se asi rozhodnul jinak :-)

44 CuMelKaa CuMelKaa | Web | 16. října 2014 v 17:48 | Reagovat

Ja osobne sem s tebou prakticky za jedno, je mi 20 (skoro) a taky si to absolutne nedokazu predstavit, chci dodelat vysokou, zacit budouvat karieru, postavit si domecek... a rozhodne ne nechci miminko, az ten cas prijde tak ho mozna mit budu ale ted opravdu ne.. =)
Postizene dite bych si bohuzel asi sem desna ale nenechala..mylsim si ze takovy clovek z zivota nic nema, vzdyt vlastne jen trpi.. =/ a to je dle meho des...
Mam kamarakdu co ve cvtrtaku mela miminko vsude se suskalo to je ta tehotna a toto a toto..ale ona to mela jinak ma sedum elt pritele, ktery jak to zjistil ji nosil v naruci a vzal si ji (uz predtim byli zasnoubeni skoro rok), te ma nadherneho syna Marecka a jelikoz jeji manzel je starsi o 9 let tak vydlava a je schopny maminku i s miminkem uzivit,...podle me hodne zavisi na okolnostech za kterych mimco mame..;)

45 agressivepopcorn agressivepopcorn | Web | 16. října 2014 v 18:09 | Reagovat

súhlasím - radšej na potrat keď to je dovolené ako potom zabité novorodeniatko niekde v koši alebo v záchode..

46 Marillee Marillee | E-mail | Web | 16. října 2014 v 18:23 | Reagovat

[42]: Takový lidi fakt nechápu. Opravdu se musí zabývat zrovna zákazem potratu?? Proč se nesnaží vyřešit.. já nevím, důležitější věci? Jsou jen k smíchu. Ošklivé obrázky umím ukázat taky, to by se pak mohlo podobným způsobem bojovat proti plastickým operacím... Jinak děkuju. :-)

[38]: Mám na to naprosto stejný názor! Sama mám problém se zodpovědností vůči sobě, představa, že mám v rukou něčí život, je opravdu děsivá...

[39]: Wooow... Myslela jsem, že už jsem všechny názory slyšela, ale zatím nikdo se tu nedoznal k tomu, že je ke všemu věřící. A navíc nejsi proti potratům. A se vším, co jsi napsala souhlasím, beru-li navíc v potaz to, že je ti teprve 15 let. K poslednímu bodu jsi se vyjádřila hezky, právě jsme s přítelem řešili, že jít na potrat je vůči přírodě podobné jako samotné přežití porodu (který je i dneska hodně rizikový), ba dokonce fakt, že díky "nepřírodním způsobům" milióny dětí přežijí první měsíce svého života. V normálních "přírodních" podmínkách, kde by umělý potrat neexistoval, by při porodu umírali děti i maminky. Je to vždycky něco za něco.

[40]: Děkuju, vážím si toho, protože jsi starší a chápeš můj názor! :-)

[43]: Děkuju! Ano, jak už psala Simi Maple, je to záležitost právě těch dvou osob. Pokud se shodnou tak, či onak, nikdo by je neměl nutit do opaku.

[44]: Když bych měla přítele o 9 let staršího... Tak jako mám k tomu rozhodně jiný přístup. :-D Vzhledem k tomu, že ten můj je stejně starý a podobný pakoň, který do něčeho furt vráží, samá operace nebo nemoce, tak si nás jako zodpovědné rodiče představit vážně neumím. :-D

[45]: Jo, spíš bych řešila otázku potratu jako té nejlepší možnosti pro lidi pocházející z horších podmínek. Tam je větší riziko v 6 nedělí, kdy je matka schopna svoje dítě i zabít... :-|

47 Janča Janča | E-mail | Web | 16. října 2014 v 20:28 | Reagovat

Konečně někdo, kdo je taky pro potrat. Kdyby se mi teď mělo narodit dítě, tak bych to asi nezvládla. Nevím, pro co bych se rozhodla, ale zatím si myslím, že pro potrat. Otázka je ta, jestli bych ale kvůli tomu nepřišla o možnost, mít ho později. Asi jen kvůli tomu bych se dost zamýšlela. A pokud by se mi mělo narodit postižené, hodně postižené dítě, nechala bych si ho vzít. Nedávno jsme to řešily s holkama a všechny jsme se shodly - tenhle člověk by neměl žádný život, měl by třeba bolesti a nás by to sráželo ke dnu a ještě bychom byli brzy na mizině. Ne, tohle bych opravdu nemohla. Chápu, že normálně potrat jen tak někdo neschvaluje, ale v tomhle je to určitě lepší řešení.

48 soul-underground soul-underground | Web | 16. října 2014 v 20:35 | Reagovat

Záleží v jakém stádiu vývinu dítěte. Pozdější potrat je už prostě vražda skoro živé bytosti.

49 Marillee Marillee | E-mail | Web | 16. října 2014 v 20:37 | Reagovat

[47]: Jsem ráda, že sdílíme názor. :-) Taky bych to nezvládla (myslím si teď)...

[48]: Samozřejmě. Potrat se u nás povoluje snad jen do 3. měsíce, později jen kvůli závažných potížím.

50 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 16. října 2014 v 21:07 | Reagovat

Jsem člověk, který by dokázal na potrat jít pouze z velmi závažných důvodů - pokud by se mělo dítě narodit postižené nebo by bylo příliš vysoké riziko zdravotních problémů mých nebo u dítěte. A samozřejmě pokud by byla naše rodina finančně na dně nebo bych se já či někdo z blízkých skutečně nemohl o dítě postarat. Jinak nejsem zastáncem umělých potratů. Je mi tolik co tobě a taky se nad tímto tématem s přítelem zamýšlíme. No, jako větší konzerva z toho vycházím já. Není to žádné mé přání, teď otěhotnět, ale dokážu si představit, že když by se ten průser stal, tak i za cenu radikální změny života bych(om) se o dítě s pomocí rodiny dokázala postarat. Věřím, že potratu bych věčně litovala.

51 mymusic-18 mymusic-18 | 16. října 2014 v 22:02 | Reagovat

Moc zajímavý článek, ke kterému bych se taky chtěla vyjádřit. Každý má svůj názor. :-)

Na potrat bych nešla. Nikdy. Co se prvního bodu týče - nechtěné těhotenství, tak na to si sakra dávám pozor. A sex budu mít jednině s někým, o kterém bych si byla jistá, že by mě v tom nenechal, kdyby se to stalo.

Kdybych za nějakých pár let chtěla mít dítě a doktoři by zjistili, že je postižené, tak bych si ho stejně nechala. Ano,hodně bych to obrečela, ale nechala bych si ho. Protože zastávám názor, že člověk nemá právo rozhodovat ani za to nenarozené dítě, jestli bude žít. Prostě to tak mělo asi být. Chápu, že bych měla život o hodně těžší, ale přece jenom bych byla jeho matka a chtěla bych pro něj udělat první poslední.

Takže si myslím, že umělý potrat je vražda. Myslím, že mít dítě je dar a ne něco, co člověku ztíží život. Pokud dítě není zdravé, pak je to samozřejmě velká oběť se o něj navždy starat.

Beru to i tak, že to je smysl života. Někdy mě napadá otázka Proč tady jsme? proč existuje život a jaký je jeho smysl? Myslím si, že když žena jednou porodí dítě, tak najednou ten smysl života uvidí.

Díky, že jsem mohla vyjádřit svůj názor. :-)

52 therealtrue22 therealtrue22 | Web | 16. října 2014 v 22:44 | Reagovat

Potraty odsuzuji a to z prostého důvodu - lidská nezodpovědnost či neinformovanost, hloupost - je jedno jak to nazvu. Kdo z vás zná to 0,1% holek, nebo kolik to přesně aktuálně je, které otěhotněly, ačkoliv braly poctivě a správně užívaly antikoncepci? Já teda žádnou. Všechny mé kamarádky, co nechtěně otěhotněly spaly se svými partnery bez ochrany, nebo občas si zapomněly vzít prášek...
A potrat, když bych věděla, že bude dítě postižené - myslím, že zodpovědný člověk si před plánovaným těhotenstvím dojde se svým partnerem na genetické testy, které by tomu to možnému budoucímu problému mohly předejít... Jinak co se má stát, stane se, každý si za své problémy můžeme sami a v případu potratů si myslím, že tomu lze z větší části předejít.

53 baywatchnights baywatchnights | E-mail | Web | 16. října 2014 v 23:01 | Reagovat

[42]: To je strašný pojem, to "o svém těle". To by platilo v případě, kdyby si chtěla např. zvětšit prsa. Ano, o tom si dospělá žena může rozhodnout sama, protože to jsou JEJÍ prsa. Zato život, který nosí pod srdcem, není JEJÍ.

A jak napsali(y) další - pokud se na to žena/pár necítí, tak lze po porodu dát dítě k adopci.

[45]: Od toho snad existují BabyBoxy, případně další možnosti.

[46]: "Jsou jen k smíchu" - mluv za sebe. A jsou ty obrázky nějak nepravdivé/lživé?
Odpověz, prosím, na otázku, kterou jsem ti položil:

Jak bys, autorko tohoto článku, reagovala na to, kdyby ses teď dozvěděla, že tvoje máma kdysi, když tě čekala, zvažovala tvůj potrat, protože "na dítě nebyla připravena" a kdesicosi?

[47]: Nebo dítě dát k adopci, že. Jak jednoduché.

54 E.D E.D | Web | 17. října 2014 v 2:49 | Reagovat

Mluvíš mi z duše, hodně lidí nechápe a ani nechce pochopit, jak dnešní mladí lidi uvažujou. My uvažujeme nejen o sobě, ale i o tom malém, cožpak je fér něco tak bezbranného vpustit do našeho života, který nemáme ještě uspořádáný ? Je fér to malé nechat žít v rodině, která mu nemůže dát co chce, protože v mládí udělali chybu, nemohli si dokončit studium, budou žít s dávek a dalších přídavkách, ale do huby nebudou mít skoro co dát ? Já jsem pro potrat všemi deseti, je ABSOLUTNĚ NEZODPOVĚDNÉ PORODIT DÍTĚ, KDYŽ NEVÍTE CO OD ŽIVOTA CHCETE,NEMÁTE FINANCE A NEMÁTE Z.Á.Z.E.M.Í. Embrio je embrio,není to myslící,logicky uvažující človek,vzpamatujte se lidi.
A přestante tady řešit vraždy, raději řešte vraždy SKUTEČNÝCH LIDÍ, DĚTÍ .žena má mít dítě až když je připravená a ví co mu chce dát. A dá mu to. Aloha ;-)

55 Šárka Šárka | Web | 17. října 2014 v 9:11 | Reagovat

Nečetla jsem komentáře, ale se článkem naprosto souhlasím. Kdybych byla těhotná a zjistili vážnou vadu plodu, takže by se dítě narodilo těžce nemocné, šla bych na potrat ihned! Kdybych teď otěhotněla (je mi 25let), šla bych na potrat, protože si další dítě prostě nemohu dovolit. A proč píšu další? Otěhotněla jsem v 18letech, maturitu jsem dodělávala s pětiměsíčním mimčem. Ničeho nelituji, to ne, ale kdybych si počkala, mohla bych být úplně jinde a kdo ví, třeba i svému synovi bych mohla dát víc, než mu dávám teď, už jen z toho důvodu, že v 18letech člověk prostě není na dítě psychicky připravený i když si myslí, že je. Další dítě už nechci, protože bych dvoum dětem nemohla dát vše, už takhle mám problém dát jednomu dítěti to, co dávali rodiče mě. Chci si zařídit vlastní bydlení a spoustu dalších věci a to prostě s malým dítětem nejde... Možná časem bych o tom i uvažovala, ale vzhledem k tomu, že nemám dobrý zážitek z porodu a vzhledem k tomu, že mám o 14 let staršího přítele, tak s dalším dítětem opravdu nepočítám ani kdybychom měli peníze na rozhazování...

56 Kosma Kosma | Web | 17. října 2014 v 9:47 | Reagovat

Myslím, že tvé názory odpovídají věku. Já jsem starší, mám 2 děti a měla bych problém jít na potrat, i kdyby dítě mělo být hodně postižené. Šla bych, ale psychicky by mě to určitě hodně zrušilo! V momentě, kdy otěhotníš, jsi opravdu "v jiném stavu" a přemýšlíš jinak, než tak suše pragmaticky jako v článku. Jinak dnes už je prý opačný trend - doporučuje se prý nejdříve mít děti (za mlada), pak dělat kariéru! :-) Potrat je především otázkou svědomí a opravdu si myslím, že je lepší dítě donosit a dát k adopci - ale skoro si tipuju, že už by sis ho pak nechala! :-)

57 Takara Takara | Web | 17. října 2014 v 10:14 | Reagovat

Umělý potrat mě tahá "za uši" (nic ve zlém) Na potratu tzv. revizi dělohy jsem byla (z důvodu zamlklého těhu-tzn. mimčo v děloze umřelo)...není to nic úžasného a rizika, že se něco pokazí je velké, myslím riziko pozdější bezdětnosti...není to drobná kosmetická úprava...

V dnešní době je selhání antikoncepce, či počítání plodných/neplodných dní, či přerušované soulože otázkou člověka, jak moc je zodpovědný a počty, těch, kterým HA selhala jsou mizivé, jen se to nesmí brát jako lentilky (jednou jo a pak zase ne)

K bodu jsem mladá...zodpovědná: pokud nemáš zázemí, pak ano potrat je asi možnost, jak si nezkazit život...

K bodu těžce nemocné dítě: Tady jsi mě pobavila, protože řadu vad ti zjistí, až v době, kdy už potrat není možné provést...ze začátku těhu jsou zjistitelné jenom opravdu hodně, hodně závažné případy....tripple test ani screening není 100%, řada žen má tripple test, který dopadl špatně, a pak ve finále mají zdravé dítě, takže pokud mají lékaři i jen podezření, budeme se rozhodovat o potratu? Ani v medicíně není nic 100%...

Souhlasím, potrat není zločin a mělo by zůstat na mamince, zda nový život v sobě donosí nebo ne :)ale vždy je nutné zapojit do diskuze o potratu i tatínka... ;-) Jinak bych dodala, že potrat v případě znásilnění je naprosto v pořádku...některé ženy nejsou tak silné, aby se na dítě koukly a nepřipomněly si nejhorší chvilky svého života...

58 Jana Jana | E-mail | Web | 17. října 2014 v 10:36 | Reagovat

Asi jsem se na situaci v tvém věku dívala dost stejně. Jenže problém nastane, když zjistíš, že se mimino se školou dá zvládnout a jedna půlka rodiny tě podporuje a druhá ti říká, že to tebe a tvého přítele zruinuje. Nemám zkušenost, ale mám kamarádku, která se "rozumově rozumně" rozhodla a do teď má noční můry a nemůže se potkat se svojí těhotnou kamarádkou.

Každopádně je to opravdu na každé ženě, jak se rozhodne a nikdo (ani partner) by ji do toho neměl kecat ;-) Co se týká postiženého miminka, tak naštěstí se dají všechny nemoci a "vady" odhalit dostatečně brzy, aby z toho nebylo zle i maminkám - fyzicky, psychicky je na tom každý úúúúúplně jinak.

59 RaTTvs RaTTvs | 17. října 2014 v 13:05 | Reagovat

[57]:Konečně trochu rozumnejch argumentů. :)
Mám taky jeden pohled na věc... Otěhotněla jsem v 18, nechtěně. Vždy když jsem uvažovala o tom, že by se to mohlo stát, byla jsem pro to, si to nenechat. A světe div se, když už se to stalo, nešla jsem. Prostě jsem to nedokázala. Dokonce jsem se na ní začla těšit, všechno jsme zařídili, výbavičku, peníze, práci, školu. Věřím, že bychom to zvládli. Bohužel, v 5. měsíci zničehonic umřela (ještě nemám výsledky - nevím proč) - takže jsem ji porodila mrtvou. Přesto jsem ráda, že jsem nešla na interrupci. Jsem ráda, že jsem ji dala šanci. Kdybych podstoupila interrupci, nikdy bych se s tím nevyrovnala. Pořád bych přemýšlela o tom, co by kdyby. Není to tak lehké se s tím vypořádat, i když si myslíš, že to ještě není člověk..
A k těm vadám - všechno bylo v pohodě, všechny testy ok, vypadalo to, že je zdravá. Opravdu se nedá zjistit jen tak a dostatečně brzy, jestli je dítko postižené a jak moc (některými metodami ano (přesto ne 100%) ale ne bez rizika - např. odběr plodovky  1-3% šance na komplikace = potrat)) Dám příklad: Ono rozmýšlet, jestli nechat miminko třeba v 5.-8. měsíci zabít (když už je jasné že bude postižené),když už cítíte, jak kope, vidíte ho na ultrazvuku zblízka a rodit ho mrtvé. Nejsem pro to, donosit opravdu vážně postižené děti, ale tohle musí být dost kruté, dát k tomu souhlas.

60 Marillee Marillee | E-mail | Web | 17. října 2014 v 15:34 | Reagovat

[59]: Samozřejmě... Nevím, jaký bych měla názor, až by se to doopravdy stalo. Tvojí zkušenosti je mi líto, snad se to nebude v budoucnu, až se rozhodneš do toho znova a doopravdy jít, opakovat.

[58]: Dalo by se to zkloubit, né že né. Ale TEĎ, zrovna teď si to představit nedokážu. :-)

[57]: Jasně, že se vady zjistí nejvíce až po samotném porodu, někdy až v průběhu vývoje dítěte. Ale pokud by technika zjistila, jestli má dítě nějaké tělesné abnormálie, které doprovázejí těžká postižení... Teď mám na to názor, že bych si ho nenechala.

[56]: Nechala, na 90% bych si ho nechala. :-D Jde i hlavně o to, že zrovna nechci, aby se mi to stalo. Proto o takových věcech, jako je potrat, vůbec přemýšlím.

[55]: Hlavně, že jsi i s dítětem v pořádku! Obrátí to život vzhůru nohama, kor když je to v 18 letech. Snad si jednou to druhé budeš moct dovolit! :-)

[54]: Jo! Všichni jen vidí "kariéra, kariéra"... O tom to vůbec není. Díky za názor!

[52]: HA beru opravdu poctivě, maximalně s odchylkou +-1 hodina. Ale stát se to prostě může... A genetické testy ti zjistí, jestli bude dítě postižené? :-?

[51]: Taky beru jako smysl života mít rodinu... Ale v 18 se na to necítím, sama jsem pořád dítě. Ale děkuju za názor! :-)

[50]: Já zatím nevím, jestli bych toho litovala, či ne. Vůbec se do takové situce nechci dostat... Nejspíš bych i v jiném stavu změnila názor... :-D

61 Marillee Marillee | E-mail | Web | 17. října 2014 v 15:43 | Reagovat

[53]: No, jedná se o ženské tělo. Pokud si žena dítě opravdu nepřeje, je potrat mnohem lepší způsob, jak se ho "zbavit", než se celé dny mlátit do břicha. A ta adopce? Kdybych se už rozhodla, že to dítě donosím, je tu fakt malá šance, že bych se ho chtěla vzdát.

K těm babyboxům - jaktože teda slýcháme pořád zprávy o tom, že našli miminko někde odložené, bez péče, bez všeho? I když ty babyboxy existují? Takový maminky, který to prostě nezvládají, pro ně je opravdu lepší jít na potrat, něž dítě donosit a pak v rizikovém šestinedělí dítě někde odhodit, nebo umlčet.

Bojovat proti umělým potratům pomocí povstávání na veřejných prostorech s transparenty a obrázky v rukou... Pro mě to k smíchu je, nic tím nezmůžou. Lidi si řeknou "to je hrozný", ale udělají proti tomu něco?

A na tu otázku jsem už odpovídala. To bych se jako měla na svoji mámu naštvat nebo co?? Prostě by o tom uvažovala, ale na co to řešit, když tu jsem? Fakt nechápu smysl tý otázky.

Jo a pochopte, prosím Vás, že je mi 18 let, mám před maturitou, a kdyby se NÁHODOU něco stalo (jakože se snažím, aby se nestalo), tak diskutuju s lidmi, co bych v tom případě dělala a co by dělali oni. Takže mě laskavě neodsuzujte, dokavaď si sami oba nezažijeme, jaký je to být těhotný. A hádám, že to zažiju v tomhle životě jen já, vy ne.

62 baywatchnights baywatchnights | E-mail | Web | 17. října 2014 v 18:48 | Reagovat

[61]: Ad 1. odstavec - přesto se tak sem tam rozhodnou (viz např. adoptivní dcerka mojí starší nevlastní sestry - tu dcerku adoptovali, když jí byly 2 měsíce).

Ad 2. odstavec - no tak i když BabyBox nevyužily, tak to dopadlo většinou dobře, tzn. dítě nalezeno, zachráněno.

Ano, já bych se na svoji mámu naštval, kdybych se dozvěděl, že o tomto uvažovala.

Poslední odstavec - irelevantní; jak píšu - tohle není věc jen ženy, ale i otce toho dítěte, které nosí ta žena pod srdcem. Taktéž irelevantní slova typu "před maturitou" - podobně by se dalo vykrucovat frázemi typu "před státnicemi", "před povýšením v práci" atd. atd.

Aby se ti po uměle provedeném potratu nestalo, že děti do budoucna už nebudeš moci mít. Pak budeš muset "vzít zavděk" nějakým adoptovaným - pokud se tedy nějaké nejde, tzn. pokud je jeho/její matka donosí a až pak poskytne k adopci namísto toho, aby "si to nechala vzít, protože měla před maturitou/státnicemi/povýšením" či co.

63 Marillee Marillee | E-mail | Web | 17. října 2014 v 19:11 | Reagovat

[62]: A copak snad jdu na umělý portrat? Snažím se té situaci úplně vyhnout. A kdybych se dostala do jiného stavu, co já vím, co by se mi v tu chvíli honilo hlavou? To neví nikdo z nás. A "maturitou" jsem nemyslela událost v životě, ale tím jsem chtěla říct, jak jsem vlastně mladá a pro tenhle stát de facto "neschopná" (co seženu za práci bez matury?). Laskavě mě přestaňtě osočovat z něčeho, co se nestalo, ano? Pouze jsem se zamýšlela nad tím, jak bych svoji situaci řešila teď. A svůj názor na to, alespoň do změny situace, nezměním. Vám je 27 (alespoň podle prvního komentáře), mně 18. Vy jste chlap, já žena. Mně se budou plašit hormony, já se s tou situací budu vyrovnávat, jak chci. Tak buďte tolerantní.

64 baywatchnights baywatchnights | E-mail | Web | 17. října 2014 v 19:56 | Reagovat

[63]: I toto se dá vyřešit např. odložením maturitní zkoušky (potažmo studia celého 4. ročníku) o rok. "Spolužačka z vedlejší třídy" na mé střední škole to řešila stejně tak.

Stejně tak to řešila spolužačka mého kamaráda, která se "na jaře ve třeťáku" stala Českou miss; kvůli povinnostem nakonec studium přerušila; 4. ročník nakonec dělala na nějaké škole v Praze a maturovala s 2letým odkladem. Opět žádný problém. A příčina méně takříkajíc závažná než těhotenství.

Z okolí znám případy, kdy si dívky/mladé ženy naopak hned po maturitě/vyučení, když nenašly práci, řekly, že je pravý čas to "hluché období" vyplnit mateřskými povinnostmi. Samozřejmě šlo o dívky/ženy se stálými partnery.

65 Takara Takara | Web | 18. října 2014 v 1:07 | Reagovat

[60]: Snažila jsem se ti vysvětlit, že technika často zjistí anomálie, ale pak ženské mají zdravé děti...to ti nepíšu jen tak...jsem v 5. měsíci těhu, takže jak a co se testuje, mě velmi zajímá...Naopak ti testy vyjdou OK, a pak se divíš, když se ti narodí postižené dítě...Nic není 100% a i doktoři jsou jen lidi...a lidi dělají chyby...Co když se rozhodneš pro potrat, a pak zjistíš, že tvoje dítě bylo OK? Za sebe nevím, jak bych se s tím srovnala...

Jinak řečem že selhala antikoncepce bych nevěřila...Ono zní lépe "selhala" antikoncepce, než "no jsem blbá a brala jsem to jako lentilky"...první případ polituješ...u druhého si pomyslíš, no tak máš co jsi "chtěla"...Moje kámoška tvrdila, že jí selhala antina, ale rok před tím jsem s ní byla na pokoji na lyžáku, takže vím, že jednou brala/a pak zase ne...Uživatelek HA, které otěhotní přesto, že berou HA tak jak mají, je minimum...ale počty těch, které říkají, že jim antikoncepce selhala jsou vysoké :-D chce to nevěřit všemu ;-)
Měla jsem stejné názory, ohledně potratu těžce postiženého dítěte...ale tehdy se přiznám, že jsem neměla dost informací o tom, jak to chodí a co všechno jsou schopní zjistit...dneska vím, že řada těch, kteří vychovávají postižené dítě, ho nevychovávají proto, že by učinili rozhodnutí, ale protože možnost rozhodnout se nedostali...a těch lidí je hodně...někteří se rozhodli mít dítě i s postižením a taky jim dělá radost...

Jsem si jistá, že tobě případné nechtěné těhu nehrozí, působíš velmi rozumně a zodpovědně...takže potrat ti taky nehrozí...a až se rozhodneš mít dítě, a v těhu ti vyjdou blbě výsledky, zajdi na fórum některého z babywebu (nejlepší je modrý koník) a pobav se tam s mamčama, co ty výsledky přesně ukazují, a jak spolehlivé jsou...jsem si jistá, že po pokecu s maminami na fóru, se budeš hooooooodně rozmýšlet, zda jít na potrat nebo ne, v případě špatných výsledků :) Hodně  štěstí se studiem...Potrat určitě není zločin, ale domnívám se, že někdy se k němu dostávají případy, které by ho nutně nepotřebovaly...jenže...to už je věc každého z nás...a nikomu dalšímu do toho nic není... :-x

66 Marillee Marillee | E-mail | Web | 18. října 2014 v 22:09 | Reagovat

[64]: Vzhledem k tomu, že jsem na gymplu, a tak mě čeká na 99% vysoká škola, bych opravdu nerada oddalovala maturitu. Jednak jsem už teď dost vystresovaná a vážně potřebuju mít střední školu za sebou (není to zrovna nejpříjemnější období), druhak bych to dítě prostě TEĎ nechtěla. Někdy si říkám, že i kdyby k tomu došlo, tak bych z toho stresu stejně potratila pomoci.

[65]: Aha, to jsem třeba nevěděla,  tak díky za ponaučení! :-) HA beru téměř přesně (+-1 hodina), takže se mi snad "nic nestane", alespoň teď. A ještě jednou díky i za rady! :-) Ať se malé narodí zdravé a mamina budiž zdráva též! ;-)

67 baywatchnights baywatchnights | E-mail | Web | 19. října 2014 v 11:54 | Reagovat

[66]: Ten kamarád + jeho spolužačka Česká miss taky byli na (katolickém) gymplu.
A co má být?

Stres je strašná věc. Nota bene 6 - 7 měsíců před "stresovou událostí".
Na milování s partnerem v takovém stresu chuť máte?

68 Marillee Marillee | E-mail | Web | 19. října 2014 v 12:13 | Reagovat

[67]: Kdybych se stala Českou miss, tak bych vzdělání taky klidně odložila, protože by mi už jen díky titulu chodily příjmy nebo nabídky. ;-)
Stres nemám z maturity.
Toleruju Váš názor, nevnucuju Vám ten svůj. Máme na to prostě rozdílný pohled, což je na tomto světě naprosto normální jev. Tímto bych tuhle nikam nevedoucí diskuzi ukončila.

69 Amia Amia | E-mail | Web | 15. července 2015 v 11:31 | Reagovat

Ahách, tebe jsem si měla přečíst už dávno. Konečně věcné argumenty a fakta bez zabarvení ,,Vy druzí jste pitomci!"
*slastný výraz*

Rozhodně bych šla na potrat. Do nějakého toho druhého, třetího měsíce to je prostě cosi v mém těle, co tam bují aniž bych chtěla. Takže prostě pryč s tím.
Až někdy od toho třetího měsíce jsem ochotná uvažovat o plodu jako o budoucím dítěti.
A ani tehdy, pokud je potrat nezbytný (ohrožuje matku, genetické vady...), jej nepovažuji za vraždu.
Jako sory, ale nejdřív se starám o živé. Až potom o ještě ne žijící a po nich o mrtvé.

S výše řečeným souvisí i to, že kdybych měla vysokou pravděpodobnost nemocného dítěte, na potrat bych šla taky. Z přesně stejného důvodu, jaký jsi uvedla ty.
Pokud někdo žije jen a pouze díky lékům a současné lékařské vědě, nežije ani on, ani osoba, která se o něho stará.
A pokud bych si ho přece chtěla nechat (šance je do 50% včetně), odmítla bych veškerou nadstandartní péči. I potom. Pokud to tak příroda chtěla, nebudu jí tedy bránit.
A, ať to chceme slyšet nebo ne - uměle udržované genetické vady oslabují celkový lidský genom.

Potrat je potrat.

70 Marillee Marillee | E-mail | Web | 15. července 2015 v 11:35 | Reagovat

[69]: Aneb eugenika jakožto záchrana lidského genomu. Amen Tvému komentáři! :-)

71 Jennifer Logan Jennifer Logan | E-mail | Web | 20. května 2016 v 18:37 | Reagovat

Jsem Jennifer Logan z Kanady, pro více než 13 let Již mého manželství Byl jsem se snaží otěhotnět, to málem udělal můj manžel se mnou rozvést, protože moje matka in-law plánuje, jak ho dostat jinou ženu, byl jsem pořád pláče každý den, protože můj manželský život způsob, jak jít dolů. Moje matka in-law dělal můj manžel věřit, že jsem byl příčinou nás je schopno porodit, byl jsem vždycky pláče, moje srdce bylo zlomené na kusy. Můj manžel a já jsme byli svědky plodnost specialista. Udělali jsme jednu IUI bez úspěchu. Můj manžel má počet spermií, který jde nahoru a dolů, lékař doporučil mu Vezmeme-li postupovat doplněk, který mu dělá více než 5 let, aniž by se změnil v situaci, mého manžela, který má nízký počet spermií? Prostě se mi zdá, že v případě, že spermie nejsou schopny oplodnit vajíčko nebude to jedno, kolik jsou produkovány. Byl jsem podvod 13.400 USD za adopci dítěte, jsem narazil na této mocné kouzlo kolečka tvoří Nigérie on-line, který jsem viděl řadu svědectví o tom, jak on pomohl tak mnoho z nich, takže jsem poslal DR. IBEBHO pošty a já mu všechny mé trápení a bolesti, řekl mi odpověděl a zeptejte se mě plakat nic víc, že ​​mu pomůže, poslal mi nějaké instrukce a opatrnost, dr. IBEBHO (kouzlo kolečko) provedli rituál práva a koupil jsem si nějaké předměty dokončit práv a řekl mi, že mít sex s manželem v rámci 2-týdenní tohoto úkolu jsem se cítil závrať a šel jsem k lékaři a bylo potvrdit, že jsem byl těhotné díky DR. AGBO kouzlo chrámu teď jsem si matku skákací chlapeček a radost byla obnovena do mého rodinného života a jsem velmi šťastný, ne více stresu z mé matky in-law. Pokud někdo potřebuje takovou pomoc nečekejte celý život čas, aby si pomoc při otěhotnění kontaktní DR. IBEBHO nyní na svém osobním {email: dribebhoHerbaltemple@gmail.com}

72 christorhanagehomes christorhanagehomes | E-mail | Web | 20. května 2016 v 18:39 | Reagovat

Napadlo mě, jestli existuje někdo tam, že má zájem o přijetí dítě aby dar pro matku menší dítě, které potřebují pomoc. Jsme ze sirotčince domova, který je ochoten a schopen přijmout ven dítě ven s lidmi, kteří jsou v nouzi na to vzít dobrou péči o než se prosím, jestli existuje nějaký ten, kdo je schopen, aby nám pomohli. Prosím, napište nám ((christorhanagehomes@gmail.com)) :-D

73 kosygin kosygin | Web | 8. září 2016 v 3:49 | Reagovat

rychla pujcka online hluk :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
***Veškeré obálky a anotace na tomto webu stahuji z
pokud ovšem nejsou z vlastního či jiného zdroje.
K filmům používám obrázky z ČSFD.