Igudesman & Joo

29. září 2014 v 8:00 | Marillee |  Fotodeník

"And now - Mozart!"


http://musicandbeyond.ca/wp-content/uploads/2014/05/IguJoo-1.jpg

Jak by řekl Barney Stinson, legendární věta pochází od nezapomenutelného dua prdlých muzikantů, kteří si dovolují svými schopnostmi jaksi prznit a upravovat světovou hudbu dnešní doby, ale i dob minulých. V lepším případě obě odvětví pojí dohromady, využívají podobnosti melodií typické písně klasického žánru a filmových sountracků a vytváří nepřekonatelně vtipnou scénku, u které se zasmějou i mladší - aneb jako příklad uvedu jejich, řekla bych, nejznámější video, které jste museli všichni určitě někdy vidět, i když jste doteď netušili, o koho se jedná.



Vím, kvalita je příšerná, ale proč se jí zabývat, když obsah slyšíme a odtušíme a přitom se pobavíme výborně? Já se pobavila naživo. V pražském Rudolfinu právě probíhá akce Dvořákova Praha a v této souvislosti jsem mohla I&J vidět konečně, po těch letech, na vlastní oči. Proč "po těch letech"? Někdy v 9. třídě jsem je doslova žrala. Každý den jsem si pouštěla minimálně dvě videa z jejich vystoupení "A Little Nightmare Music", které se dá celé najít na YouTube, a nehorázně jsem se tomu tlemila. Víte, nejenom že jsou to prvotřídní muzikanti, kteří si tu komedii k tomu všemu můžou dovolit. Oni ji dokonce zvládají! Řekla bych, že bravurně, snad na stejné úrovni jako jejich hudební um. Ve svých vystoupeních jsou uvolnění, plácají hovadiny, dělají hovadiny... Někdy takové, že bych se nad označením "rodinný koncert" trochu pozastavila, ale nevadí. Děti tomu nerozumí, ale stejně se smějí!

Igudesman, ruský přízvuk, hraje na housle. Co hraje! Já bych řekla, že jimi žije. Stejně jako Richard Joo zvládne zahrát celkem obtížnou skladbu na klavíru jednou rukou. No jo, Asiat. Ale neskutečný! Seděla jsem tam a zírala, jako bych byla na koncertě poprvé. A že jsem nebyla, jen žádný z mých prožitých koncertů nedosahoval takové úrovně hudebního talentu. No jo, celá se tu rozplývám, že jo.

Doteď nechápu, nebo možná i chápu, ale nikdy se mi to nestalo, jaktože jsem se při jejich vstupu na podium onehdy málem rozbrečela. Štěstím - ano, nikdo mi zrovna nedupl na nohu, i když by se to stát klidně mohlo, vzhledem k počtu dětí kolem mě. Měla jsem fakt slzy na krajíčku, takovou radost jsem prožívala, že je konečně skutečně vidím a zasměju se při jejich živém vystoupení.

Ještě šťastnější jsem byla, když jsem slyšela jak Mozarta s Bondem, tak i Rachmaninova, moji oblíbenou skladbu na klavír, a na konci závěrečnou skladbu We Will Survive, kde Igudesman i tentokrát použil míchátko na kávu a vesele jím vyměnil smyčec. A když neměli co hrát, jednoduše použili Nokijácký vyzvánění a vymysleli si z ní vlastní písničku. Smějící se Bylo to neskutečný, úžasný. S kamarádem, s jehož rodinou jsem tam byla, jsme začali "standing ovation" a i přes mohutný potlesk okolního obecenstva jsem se u něj neustále ujišťovala, že jsme jim dali důvod se k nám do Prahy vrátit.

Nejvíc mě pobavilo na konci, když se tedy postavili všichni a zuřivě tlestkali, I&J si naopak sedli, jako vyjádření, že si to teď konečně po těch dvou hodinách vyměníme... Smějící se Náhled TADY

Po skončení představení se kámošovi rodiče zatvrdili, že je musíme najít a získat autogram a fotku. No a kdo by to byl čekal, pronásledovali jsme nějakou houslistku a ta nás dovedla do místnosti, kde čekalo nějakých 20 lidí nejspíš se stejným záměrem a světě, div se, oni se opravdu objevili!

PS: Byl tam dokonce Adrien Brody, herec z Pianisty! Kterýho bych vážně skrze zarostlý obličej a bavlněnou čepku na hlavě opravdu nepoznala.



Sice se tam tvářím jak v reklamě na Colgate, ale čert to vem. Radost jsem měla ohromnou! Smějící se






 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Teeve Teeve | E-mail | Web | 30. září 2014 v 9:25 | Reagovat

Ó, tak tyhle neznám :-D. Nebo teda, možná jsem je slyšela, a přesvědčila bych se, ale z té mé mobilní šunky mi video nejde spustit, podívám se potom na počítači :-D.
Ale mohou být fakt dobří, ta první věta mi připomněla "ladies and gentlemen - The Beatles!", hoh, já fakt nekontrolovatelně žeru Beatles. Já vím, to je celkem z jiného soudku :-D.
A ta fotka je náhodou boží, moc vám to sluší :-). Já když si představím, že bych se měla setkat s Paulem či Ringem... Dfak... Infarkt...

2 Kika Kika | E-mail | Web | 30. září 2014 v 10:09 | Reagovat

Musím se přiznat, že jsem ten - doteď jsem je neznala - ale po puštění videa: vůbec se Ti nedivím, žes je tolik obdivovala (nebo pořád obdivuješ), je to dokonalé a jinak na té fotce je vidět, že jsi neuvěřitelně šťastná ;)

3 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 8. října 2014 v 16:31 | Reagovat

Když někdo "umí hrát", stejně má "vyhráno" jen napůl. Jak říkáš, opravdový koncertní zážitek přichází až s atmosférou. A to je tedy opravdu něco, když jí dokáže kapela/hráč vytvořit tak intenzivním a příjemným způsobem! Podobné jsou i koncerty Pavla Šporcla (kterého zase třeba žeru já :D) - moderní, přátelské a na naprosto uvolněné úrovni. A i tak tě ta hudba kdykoliv chytne za srdce, protože je silná jako hora citů. Skvěle jsi to vystihla, máš u mne taktéž standing ovation :D

4 Marillee Marillee | E-mail | Web | 12. října 2014 v 11:40 | Reagovat

[1]: Whoa, já vždycky odkliknu nové komentáře a úplně zapomenu odpovědět... :-D *stydím se* A v tu chvíli, kdy jsem se s nimi měla fotit zažil infarkt nejspíš "jen" moje Brocovo centrum řeči, protože jsem nebyla schopná říct ani "thank you". :D

[2]: Byla jsem! :-) Můj sen se stal skutečností!

[3]: Pavel Šporcl! Toho jsem žrala hlavně jako malá (hrála jsem na housle), hlavně jeho holku modrooku s modrou slečnou a modrými houslemi! A díky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
***Veškeré obálky a anotace na tomto webu stahuji z
pokud ovšem nejsou z vlastního či jiného zdroje.
K filmům používám obrázky z ČSFD.