Asi vydám knihu... Někdy...

9. července 2014 v 8:06 | Marillee |  Přemýšlím
Ano, i já jsem kdysi podlehla jakýmusi snu napsat svoji vlastní knihu. Přiznám se, že mě to láká pořád, ale jsem si vědoma svého komoleného stylu psaní stejně jako nedostatečné slovní zásoby (i přes nespočet knih, které jsem za život přečetla). Nu, a tohle je můj nejnovější pokus, který vznikl po prázdninách minulého roku. Všechny mé pokusy (první byl v 7. třídě, ještě psáno ručně :D) skončily někdy po osmi stranách... Protože jsem si uvědomila, jak strašně se to podobá dílům, která jsem někdy četla.

Tolik lidí existuje v mém okolí, kteří ke svému snu alespoň postupují, po malých krůčcích. Jen já sedím doma a jsem smutná, že v ničem nevynikám, v ničem se neuchytím. Kreslení, malování, hudební nástroje, zpěv, psaní... Místo toho, abych opravdu začala něco dělat, čekám na zázrak. No, jsem pořád toho názoru, že se zázraky dějí!

Dovolím si tu zveřejnit kus (začátek) své pseudoknihy. :)



__Lekla jsem se a na chvíli jsem necítila tlukot vlastního srdce. Pod nohou mi něco ošklivě zakřupalo. Bála jsem se podívat, co kdyby to bylo tělíčko nějakého mrtvého zvířete. Naštěstí ne. Šlápla jsem na kus rozbitého zrcadla. Opatrně jsem ho zvedla a nutila se pohlédnout na svůj odraz v něm. V lese jsem se schovávala už několik týdnů a hodně se to na mně podepsalo. Kaštanové vlasy mi na hlavě trčely a bledý obličej byl místy zašpiněný od hlíny.
__Chtěla jsem střep zahodit, ale zamotal se mi do rukávu. Super, už tak v něm mám dost děr. Když se mi ho konečně podařilo vyprostit, z látky zbyly jen cáry a visely z ní nitě. No nic, třeba se mi kus hadru bude k něčemu hodit, a celý rukáv jsem si odtrhla. Zopakovala jsem to i na druhé straně, abych si nepřipadala až tak zanedbaně, i když mi to vlastně v ničem vzhledem k mému už dost bídnému stavu nepomůže.
__Složila jsem kusy látky do kapsy a už se chystala jít dál, když v tom jsem zaslechla zavrčení. Našli mě! Rychle jsem vyšplhala na nejbližší dostupný strom a vyčkávala. Jelikož jsem neslyšela žádné lidské hlasy, odhrnula jsem před sebou větve s jehličím a uviděla ji. Stála tam moje sněhobílá vlčice. Tedy napůl vlčice. Její druh vznikl spojením psa a vlka, ale ve výsledku stejně vypadají víceméně jako vlci. Jsou to nebezpečná zvířata, která věrně poslouchají svého pána. Mezi našimi lidmi to nebylo nic neobvyklého vlastnit křížence - tak jim říkáme.
__Pomyslela jsem si, že by nebylo špatné, kdyby se ke mně přidala a pomáhala mi při lovení. Jídlo z domova mi před pár dny došlo a v žaludku mi kručelo hladem. Jakmile jsem na sebe upozornila, vlčice za mnou přiběhla. Ještě neměla žádné jméno a navíc jsem na ni volat nijak nemusela. Vždycky hned věděla, co po ní chci.
__U nás je zvykem křížencům dávat jméno až po jejich výcviku spolu s učenci na patrona. Ano, zní to směšně, ale pro nás to jsou ti nejlepší ochránci, jaké nám příroda mohla poskytnout. Hlavně z důvodu, že jako rasa jsme po celou naši historii obyčejnými lidmi štváni a vražděni. Nikdy nás mezi sebe nedokázali přijmout a báli se nás. Opovrhovali námi, upalovali naše ženy a nespravedlivě je odsuzovali. Netolerovali naše zvyklosti a schopnosti. A tak jsme se před okolním světem skrývali po několik staletí. Během té doby na nás lidi pozapomněli a my se mohli začít bez obav stěhovat zpátky do vesnic a větších měst, aniž bychom se báli prozrazení.
__Od člověka se lišíme hlavně obličejem. Typické výrazně červené rty kontrastují s našima očima. Nepřirozeně rozšířené zornice nám rámují šedé až úplně bílé tenké kroužky, které jsou někdy lehce zbarvené do světlých odstínů modré nebo zelené. Vlasy nám rostou neobvykle rychle díky našemu silnému zdraví. Zřídkakdy potkáte mezi námi osobu, která si vlasy udržuje ostříhané nakrátko. Pokud se ovšem nejedná o patrona, jelikož ti jakožto ochránci nepotřebují, aby jim vlasy v bojích překážely.
__Mně vlasy padají v mírných vlnách až po pás. Stalo se mi to právě osudným při slízání ze stromu. Chtěla jsem vlčici pohladit, ale jakmile jsem se k ní sklonila, ošklivým škubnutím hlavy jsem se vrátila zpátky. Snažila jsem se rukama vyprostit z popraskané kůry. Dost to bolelo a vlasy se nechtěly uvolnit. K tomu začala vlčice couvat a zuřivě štěkat.
__"Buď zticha, nebo mě najdou!" Vyštěkla jsem po ní na oplátku já. A v tom mi to došlo. Použili ji k tomu, aby mě našla a dostala se ke mně bez nejmenšího podezření...

Líbí se vám úryvek?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Wnaty Wnaty | Web | 9. července 2014 v 9:17 | Reagovat

Waaau. Doufám, že v psaní budeš pokračovat, opravdu se mi to líbí :). Zatím to vypadá dost dobře a věřím že to nesklouzne k nějakému zamilovanému klišé. Počkám si na pokračování... :)!

2 Marillee Marillee | E-mail | Web | 9. července 2014 v 9:22 | Reagovat

[1]: Dík. No, já toho mám ve wordu 11 a půl stránky (rekord! :-D), ale nechce se mi to moc zveřejňovat, páč to celkem dost připomíná knížky, které dneska najdeš na každém rohu. :)

3 Michaela Ch. Michaela Ch. | Web | 9. července 2014 v 12:15 | Reagovat

Moc se mi to líbí!! :)) Byla jsem do toho řádně zažraná a to se kdekomu nepovede! ;) :D Doufám že zase brzy nějaký další úryvek vydáš :) ^^

4 Marillee Marillee | E-mail | Web | 10. července 2014 v 10:54 | Reagovat

[3]: Díky moc. :-D Mně se vždycky povede hezký začátek, ale pak, jak to ani nemám rozvržené a už mi to moc nebaví, to začne opadávat... :D

5 Em Zet Em Zet | Web | 11. července 2014 v 23:10 | Reagovat

Kurník, tak tohle je opravdu zajímavý úryvek. Ty že nemáš požadovanou slovní zásobu? :D Prosím tě.
To spíš já jsem teď zjistila :D Začala jsem psát novelu (kterou píšu čistě jen pro sebe, děsně mě to baví, ale asi bych se propadla hanbou, kdyby to měl číst někdo další, bude to trochu.. ostřejší :-D :-D) a narazila jsem na skutečnost, že se mi tam až podezřele často objevuje obrat "po chvíli". :-? Zní to banálně, ale jak to tak čtu a "po chvíli" je zase "po chvíli", je to takový rušivý element. A tak teď vymýšlím něco jiného vždycky, když to tam chci napsat. Ale někdy to vzdám a mrsknu tam "po chvíli". :D
Jinak sen napsat knihu má teď mnoho lidí; proto je těžké s knihou uspět, pokud nemá dobrou propagaci. :D
Také bych si přála napsat knihu. -.- Můj problém je ale nedostatek kvalitních nápadů, které by vydaly na více než 200 stránek. :-D Nejreálnější nápad, co mám, je napsat knihu humoristických povídek. :-D Ty se lidem na mém blogy zatím líbily všechny. :D

6 Marillee Marillee | E-mail | Web | 11. července 2014 v 23:18 | Reagovat

[5]: Já prosím zase tebe. :D Z tvýho psaní člověk ani nepozná, že má tu čest s Pražákem. Já jsem jak vyšitá. Samé "vlastně", "nicméně", "jakoby", "takže", "třeba", "tak"...  :-D
S tím opakováním slov si nelam hlavu, hodně lidí to ani nepostřehne. Já třeba mám problém se spojkou "že" (je to spojka? :D), takže pak přemýšlím i hodiny, co místo toho použít, ale už to nikdy nevyzní tak, jak by mělo.

Právě s tím je problém, proto když už něco krátkého neukončeného splácám, dělám to pro sebe a pro kamaráda, který mě v tom (vlastně ve všem) strašně podporuje. :-D

A měla bys vydat svoje povídky, to je vynikající nápad! Vždycky jsem nadšená, když vydáš nějaký článek, je to čtivé, originální a člověk nikdy neví, co od toho čekat! :-) Já bych si takovou knihu od tebe koupila hned, hehe. :-D

7 Em Zet Em Zet | Web | 12. července 2014 v 12:48 | Reagovat

[6]: "Nicméně" je mé hodně oblíbené slovo, používám ho skoro v každém článku. Líbí se mi i v angličtině, "however" :D Ale nemá to vůbec nic společného s tím, že žiju u Prahy. Takové názory, za ty bych škrtila :D Právě nedávno jsem viděla komentář u článku, kde bloger shazoval autora článku za to, že používal slovo nicméně. -.- Prý "to o člověku vypoví hodně". Já myslela, že mně jebne a chtěla jsem mu v tu chvíli nafackoval, aby se probral. Nemám ráda to všeobecné házení do jednoho pytle, že "Pražáci jsou debilní" a na Moravě je všechno lepší. Ne, v každém kraji najdeme dobré a špatné lidi. :-) :-D
Nu, jinak jsem moc ráda, že se ti mé psaní líbí :D To je hodně důležité mít někoho, kdo tvá dílka bude číst a třeba říkat, co si o tom myslí, apod. :-) Mně k tomuto účelu slouží blog. :D
Tak až se mi to snad někdy podaří, dám ti vědět :D

8 Marillee Marillee | E-mail | Web | 12. července 2014 v 14:40 | Reagovat

[7]:: Jako, některá slova jsou prostě pro určitý kraj typická. (Jako zase to prostě :-D)

Ale za škatulkování bych taky vraždila. Moraváci prostě (zase :-D) mluví se správnými koncovkami, Pražáci je zase komolí. Ale rozhodně to nic nevypovídá o inteligenci.
A dej, dej. Páč spisovatelka Em Zet se mi hledat nechce, to by na mě na informacích v knihkupectví asi hodně koukali jak na pakoně. :D

9 Karol Dee Karol Dee | Web | 14. července 2014 v 19:32 | Reagovat

Nepodobá se to ničemu, co jsem četla já, takže to je asi úspěch, ne? :) Rozhodně se mi to líbí a chtěla bych víc :3

10 Marillee Marillee | E-mail | Web | 15. července 2014 v 19:14 | Reagovat

[9]: Asi ano... Děkuju. :)

11 Karla Karla | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 13:03 | Reagovat

Já si píšu deníček, ale jen tak někomu ho nepřečtu. Jen jednou, kamarádce do telefonu http://www.telestica.cz/ Mám volání s minutami zdarma.

12 Marillee Marillee | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 13:07 | Reagovat

[11]: Dafuq?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
***Veškeré obálky a anotace na tomto webu stahuji z
pokud ovšem nejsou z vlastního či jiného zdroje.
K filmům používám obrázky z ČSFD.