Červenec 2014

SERIÁL | My Little Pony: Friendship is Magic

29. července 2014 v 8:00 | Marillee |  Filmy
https://lh6.ggpht.com/HV2k60VUPGAgqAuxBXIdS81TRUgdBNodCheflwNHRz8oQsVi93oL7iJUZfHQzFSmGem_=w1264

Žánr: Animované, Komedie, Fantasy


Ehm... Ano, to bych nebyla já, kdybych neulítávala na létajících kouzelných ponících kakající duhu. Dobře, duhu nekakají, ale člověk by až skoro řekl, že ano. Smějící se

Hodnocení, která nechápu

26. července 2014 v 8:00 | Marillee |  Přemýšlím
Jistě znáte stránky jako ČSFD, Databáze knih, nebo jiné, na kterých můžete jako registrovaní uživatelé hodnotit a komentovat díla. A když si chcete něco přečíst, nebo shlédnout film, často na ně zabrousíte a raději se "ujistíte", zda to bude stát za to podle komenářů lidí, kteří jsou již s dílem obeznámeni. Jenomže nesmíme opomenout fakt, že ne vždycky hodnocení odpovídá opravdové kvalitě díla. Ne vždycky se nám bude líbit to, co většině kolem nás. Jen zřídka se stává, že by se někdo postavil proti davu a místo hodnocení "odpad" nasolil filmu ty tři hvězdičky, které by si doopravdy zasloužil, a své počínání ještě hezky zdůvodnil.

http://static.guim.co.uk/sys-images/Guardian/Archive/Search/2011/6/7/1307457184271/People-sleeping-in-theatr-007.jpg

Já jsem vybrala pár děl, u kterých mě hodnocení překvapilo, někdy dokonce až naštvalo. Smějící se Buďte shovívaví, je jasné, že ne ve všem se mnou budete souhlasit.

TUŽKA | Taylor Swift

23. července 2014 v 16:00 | Marillee |  Výtvarno
Zavřená v chládku, válející se na posteli, chytla mě nálada a, dámy a pánové, já se nějak rozkreslila. Smějící se Dodělám jedno, opravdu DODĚLÁM, neskončí to někde v šuplíku, jako některá moje dílka, a vrhnu se na další. A protože jsem s kresbou celkem spokojná, dá se říct, rozhodla jsem se vám ji ukázat.

V nedohlednu čekejte nejspíš nával dalších podobných článků, protože moje prázdniny přežívají z knížek, filmů a lámajících se tužek!

Sexuální život dle knižní předlohy

21. července 2014 v 16:28 | Marillee |  Přemýšlím
Taky se vám někdy stalo, že při čtení nějakého dobrého příběhu jste si pomysleli, jak je váš život opravdu nudný? Neustále ho srovnávali se životem a zážitky hlavní postavy a každou noc chodili spát a nechávali si zdát o podobném životě plném adrenalinu a nejrůznějších dobrodružných zvratů? No, tak já vám povídám, že je to normální. Ať už se vám to děje nebo ne. Jelikož spousty autorů, hlavně těch, kteří píší pro mladé lidi, se snaží okořenit život hlavní postavy nejoriginálnějším způsobem. Ať už to znamená, že dotyčný popluje na Amazonce hledat tisíce let starý poklad nebo se jenom prostě popere s upíry.

Kdybychom se přesunuli od upírů a dalších nemožností, které si kdo dokáže vymyslet (a já to nemyslím jako urážku, sem tam se najde opravdu originální fantasy autor), dostaneme se k jádru problému, který mě při čtení knížek strašlivě sužuje. A to jsou totiž milostné vztahy.

RDftyui

PASTEL | Ošklivé káčátko

18. července 2014 v 16:00 | Marillee |  Výtvarno
Tak tu zase máme jednu rychlovku pastelem. Smějící se Tentokrát dokonce na téma týdne. Nevím proč, přemýšlela jsem, co bych o tom napsala a pak se mi v hlavě vytvořila taková nádherná přestava, kterou jsem chtěla zvěčnit na papír. Vzala jsem nějaké pastely, vytrhla opatrně čtvrtku, našla si na internetu nějaké předlohy a pustila se do patlání! (Doslova, obrázek tady vypadá strašně rozpatlaně... )

V hlavě to teda vypadalo víc "božsky" nebo "osvíceně", ale i tak jsem s tím spokojená. Sice mi vadí, jak to vypadá divně tady v počítači, jelikož v reálu je pastel na papíře 'měkčí', jakože jeho stopy nejsou pro oko tolik drsné. Ale snad moji myšlenku vracející se k pohádce o ošklivém káčátku pochopíte. :-)

PS: Možná by mi příště pomohlo, kdybych si vzala větší formát, hehe.
PPS: Hořejšek obrázku je bohužel zatmavený foťákem. Nepodařilo se mi vyfotit kresbu tak, aby světlost hlavy zůstala stejná jak v originále.

MOMENTKY | Zase jednou atrakcí

17. července 2014 v 15:00 | Marillee |  Svět podle Butterfly
Proč na mě ti lidé tak civí? Já chci taky buřta! Dej mi buřta! A ty máš co?? Proč já nic nemám a vy všichni něco žvýkáte? Nefoťte si mě a dejte mi něco k jídlu, však nevidíte, jak umírám hlady?... Nikdo mě nechápe.



Aneb když si berete toho nejvtipnějšího psa na
festival a ještě mu necháte dát razítko na čumák. Smějící se Naše Fláj se stala znovu středem pozornosti. Bylo to samé "Ty vole čum, ten pes má razítko na hlavě!", nebo "Mamíí, ten pejsek má na papuli razítko!". Dokonce jednu slečnu, která stála vedle mě, rozesmála na celé odpoledne, možná po zbytek celého večera.

Ale ne, Fláj všechny ignorovala a soustředila se pouze na nespočet klobásek a jiného žra-kdeco v okolí. Jednoho pána hypnotizovala natolik (dobře, ne jeho, ale buřta, kterýho si spokojeně tlačil do pusy), že se raději otočil... Nevím, jestli neměl rád psy, nebo nedokázal koukat na to, jak naše Fláj "trpí", ale hrozně mě pobavil. Smějící se

Třebsínská zvonička

15. července 2014 v 18:53 | Marillee |  Fotodeník
Prázdniny v plném proudu a mě jeden takový proud zachytil taky. A v příštích dnech doslova zachytí. Co jsem se totiž vrátila z chaty a od kamaráda, mám jen den na to se připravit na další odjezd na vodu. Naštěstí to nebude nic vyčerpávajícího, jako kdysi když jsme jeli nějakých 27 km v jeden den se třídou, to nám všem z toho sluníčka (a následné bouřky s krupobitím, kdy si dva frajeři udělali z lodě deštník a plavali pod ní ve vodě Smějící se) začalo hrabat. Tohle bude doufám oddychovka a snad se nestřetneme s přeháňkou, jelikož není nic horšího než balit a stavět mokré stany.

O víkendu přijeli prarodiče z Moravy a v sobotu jsme, hurá, jeli na chatu. Jednak bylo teda krásně, však chata uprostřed lesa s výhledem na Vltavu, bez elektřiny, to si člověk odpočine od velkoměsta, a pak jsme tam taky zajeli kvůli hudebnímu festivalu country hudby v nejbližší vesnici Třebsín, tzv. Třebsínská zvonička. Já sice country hudbě neholduju, ale něco ráda mám a dodávalo mi to k víkendu správnou atmosféru. Mamka svoje rodiče nalákala na Schovanky, což je kapela, na kterou tam každoročně přijede nejvíce lidí, i když já nemám vůbec páru, o koho se jedná. A ani jednou jsem je tam neslyšela. Smějící se Letos se bohužel festivalu nezúčastnily a tak jsme si poslechli dvě kapely a to Pacifik (jejichž písničky jsem některé už párkrát slyšela) a potom Novou Sekci. Musím uznat, že se mi Nová Sekce opravdu moc líbila, mělo to správný šmrnc a hudba byla chytlavá. No, a potom jsme šli na véču do vedlejší hospody (moje večeře sestávala z obyčejného, leč výtečného větrníku) a pak zpátky do chaty na kutě.

Samozřejmě nechyběly ani klasické stánky s ruční výrobou nebo občerstvením! Minulý rok mi mamka k svátku koupila ručně vyřezané housličky jako přívěšek na krk (ano, hraju na housle), bratrově přítelkyni zas krásného dřevěného motýla. Jo a letos jsem svému žaludku dopřála pochutinu v podobě pražené kukuřice. Mňamka! (Kombinace s větrníkem k večeři už moc mňamka nebyla, hehe.)

Vampire Academy (2014)

10. července 2014 v 15:00 | Marillee |  Filmy
http://www.pagetopremiere.com/wp-content/uploads/2014/06/Vampire-Academy-Movie-HD-Wallpaper-750x400.jpg

Žánr: Fantasy, pro mládež


Asi vydám knihu... Někdy...

9. července 2014 v 8:06 | Marillee |  Přemýšlím
Ano, i já jsem kdysi podlehla jakýmusi snu napsat svoji vlastní knihu. Přiznám se, že mě to láká pořád, ale jsem si vědoma svého komoleného stylu psaní stejně jako nedostatečné slovní zásoby (i přes nespočet knih, které jsem za život přečetla). Nu, a tohle je můj nejnovější pokus, který vznikl po prázdninách minulého roku. Všechny mé pokusy (první byl v 7. třídě, ještě psáno ručně :D) skončily někdy po osmi stranách... Protože jsem si uvědomila, jak strašně se to podobá dílům, která jsem někdy četla.

Tolik lidí existuje v mém okolí, kteří ke svému snu alespoň postupují, po malých krůčcích. Jen já sedím doma a jsem smutná, že v ničem nevynikám, v ničem se neuchytím. Kreslení, malování, hudební nástroje, zpěv, psaní... Místo toho, abych opravdu začala něco dělat, čekám na zázrak. No, jsem pořád toho názoru, že se zázraky dějí!

Dovolím si tu zveřejnit kus (začátek) své pseudoknihy. :)

Navždy rozpracované...

3. července 2014 v 20:30 | Marillee |  Výtvarno
Znáte to jistě všichni. Do něčeho se pustíte, zpočátku přetékáte nadšením, ale po několika hodinách práce, kdy nevidíte žádný velký posun, vás to přestává bavit... Ještě to nechci vzdát, říkáte si, ale pravda je taková, že to většinou všichni nakonec vzdáme. Mně se tohle stává poměrně často. Když si vymyslím nějakou pro můj level neúměrně složitou kresbu, často končí nedodělaná někde na dně šuplíku s ostatními pokusy. Je to vlastně stejné jako se články na blog. Vymýšlím nějaké dobré téma, chytně mě to, ale jakmile článek skončí v Rozepsaných, je tu asi 70% šance, že tam zůstane i nadále, k tomu všemu nedotčený. V horším případě putuje do Smazaných.

Chtěla bych vám tu představit pár kreseb, na které jsem narazila při prohledávání obsahu svých skříněk a u kterých mi bylo líto, že jsem je nikdy nedodělala... A asi ani nedodělám, jak se tak znám. Smějící se
***Veškeré obálky a anotace na tomto webu stahuji z
pokud ovšem nejsou z vlastního či jiného zdroje.
K filmům používám obrázky z ČSFD.