Terezín

12. dubna 2014 v 18:51 | Marillee |  Téma týdne
Já vím, že je to celkem mimo téma, ale vzhledem k mé nedávné návštěvě Terezína bych tento článek chtěla věnovat právě tomuto městu.


Napadlo mě se pozastavit nad spojením Terezína s tématem týdne. Já se přiznám, že jsem sama nevěděla, jak to doopravdy s Terezínem jako židovským ghettem bylo. Představovala jsem si ho, celkem velká část z nás si ho představovala, jako koncentrační tábor. Nebylo tomu tak. Terezín byl opravdu městem, městem vyslíbeným a darovaným. Nebo ho tak alespoň nazývali Němci. Jako město, které židům darovali, tudíž by jim oni ještě měli být vděční.

Ostatním národům byl pak skrze zdlouhavé přípravy a projekty opravdu představen jako obrovský dar a pocta, místo, kde židé žijí pohromadě a nic jim nechybí. Bohužel to samozřejmě nebyla pravda. Všechny nahrávky o životě v ghettu byly podle striktního scénáře a při té příležitosti došlo na pár hodin či dnům ve městě opravdu ke změnám. Ženám se půjčily šperky. Pořádaly se oslavy. Nemocné děti dostaly chleba s máslem a rajčetem. Dokonce svůj přídělek snědly dříve, než stihla klapnout filmová klapka. (Při tomto příběhu jsem se musela ze srdce zasmát, protože to byla děcka nemocná tuberkulózou - a samozřejmě jako jiná byla hladová - a svůj chleba s máslem a rajčetem pro natáčení nakonec dostala ještě jednou.) Prostě vše běželo tak, aby pro mysl nevědoucí život v ghettu vypadal jako vysněný ráj. Pomyslně vyvýšeno až do oblaků...


Byla jsem ve městě tři dny a opravdu mi přednášky vyryly jizvu do srdce. Člověk si pak klade otázku, jak se někdo jiný, váš vlastní druh, může takto chovat. Mohla bych začít polemizovat, zda-li je to lidské či nelidské, ale vzhledem k tématu, o kterém se tu bavíme, by to nebylo vhodné.

Naše návštěva začala jednoduchou (čtyřhodinovou) procházkou po Terezíně a výkladem o začátcích města jako židovského ghetta. Při té příležitosti jsme viděli i pece v krematoriu a bohužel se tu projevila moje divná vlastnost. Někteří z vás vědí, že se v pecích pálila tři těla najednou. Paní průvodkyně nám oznámila toto a pak ještě, že zpopelnění probíhalo v časových intervalech... Já jsem samozřejmě k těm pecím šla hned a začala vymýšlet teorie, jak to nejspíš dělali. Ano, naprosto morbidní a odporné. Ale doteď mi to vrtá hlavou. Mám na to jednu teorii, ale všecko je to tak zvrácené, až se za svoje úvahy vážně stydím.

Hned navečer jsme se dívali na film Poslední motýl a musím uznat, že mě vážně bavil. A měla jsem co dělat, abych se v závěru nerozbrečela. Právě tento film pojednává o už zmíněném projektu, kdy má Terezín vypadat jako normální veselé městečko.
Další den jsme měli jako hlavní část programu prohlídku Malé pevnosti. Řeknu vám, nikdy jsem si nemyslela, že člověk dokáže klesnout až takhle hluboko. Paní průvodkyně nám vyprávěla, co se v které místnosti, věznici, na dvoře dělo... A já pak potřebovala pořádnou dávku objetí od přítele.

Poslední den před odjezdem nám bylo ctí strávit nějaký čas s pamětníkem Miroslavem Kubíkem. Pan Kubík se nešťastnou náhodou stal během heydrichiády politickým vězněm a s některými spolužáky a s celým vyšším ročníkem (dohromady 84 studentů) byli 1942 převezeni do Malé pevnosti. Studentky byly z pevnosti propuštěny po půl roce a chlapce dál deportovali do jiných koncentráků. Pan Kubík "navštívil" Osvětim a měl to štěstí, že se odsud dostal pryč bez větší újmy.

Myslím, že jej převezli do koncetráku v Dachau, ale tím si teď nejsem jistá. Hlavní je, že vyvázl živ a zdráv a vrátil se ke své rodině. Což se bohužel 13 studentům ze zatčených nepovedlo...

Četli jsme a slyšeli příběhy několika dalších lidí, kteří se stali během života v ghettu něčím přínosní, někteří z nich žijí dokonce dodnes. Sama si nedovedu představit zažít něco tak příšerného. Už jenom život v ghettu. Určitě by mě to poznamenalo na celý život, snad by mě zavřeli i do cvokárny, kde bych se z toho hodně pomalu zotavovala... Jsem si jen jistá, že návštěva některého z koncentračních táborů a ghett je doopravdy poučující věc a kdokoliv, kdo by celou událost ohledně holocaustu zlehčoval, by si zasloužil navštívit minulost a přesvědčit se o něm na vlastní kůži...

PS: fotky odtud nemám, jelikož zastávám názor, že pokud chci z prohlídky něco mít, nesmím se schovávat za foťákem.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ela Ela | Web | 12. dubna 2014 v 19:23 | Reagovat

Hezky napsaný článek. Do Terezína bych se také chtěla podívat :).

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 12. dubna 2014 v 20:30 | Reagovat

A to to ještě asi bylo jedno z těch lepších míst.

3 nevin98 nevin98 | Web | 12. dubna 2014 v 20:55 | Reagovat

V Terezíně jsem byla minulý rok v rámci dějepisu. Měla jsem z toho opravdu divný pocit hlavně u té zdi tuším že to bylo číslo 27-28 ? Ty díry od kulek , měla jsem  husí kůži.

4 Chloe~ Chloe~ | Web | 12. dubna 2014 v 21:05 | Reagovat

Do Terezína se teprve chystám, ale už za sebou mám návštěvu tábora Auschwitz (Osvětim). To je místo, kde vám opravdu běhá mráz po zádech a chce se vám brečet.

5 barca-cechakova barca-cechakova | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 21:57 | Reagovat

Někdy bych tam také chtěla jet,krásný článek:)

6 Marillee Marillee | E-mail | Web | 13. dubna 2014 v 17:10 | Reagovat

[1]:[5]: Děkuju :)

[2]:[4]: Souhlasím s váma oběma. Taťka byl v Auschwitzu a říká, že je to výborný výlet pro dnešní rádoby nacisty :)

[3]: Abych se přiznala, opravdu nevím, zeď si nepamatuju nebo jsem v tu chvíli byla mimo. Našla bych tam ale spousty míst, ze kterých mi běhal mráz po zádech. Možná štěstí, že jsem zmíněnou zeď nenavštívila ^^

7 Michaeela. Michaeela. | Web | 14. dubna 2014 v 17:09 | Reagovat

Upravuji je minimálně jednou akcí v photoshopu :D :) děkuju moc :))
Do Terezína bych se chtěla podívat, ale příští rok frčím do Osvětimi, ještě lepší :)

8 Nina Freidmann // myself--in--wonderland.blog.cz Nina Freidmann // myself--in--wonderland.blog.cz | E-mail | Web | 14. dubna 2014 v 18:05 | Reagovat

Taky jsem byla v Terezíně.. Na jednu stranu to bylo skvělý, všechno to vidět. A na druhou stranu to bylo až děsivý.

9 Veri Veri | Web | 14. dubna 2014 v 21:01 | Reagovat

První fotka je moc zajímavá, líbí se mi tam ta mračna :-) Jinak já byla navštívit koncentrační tábory Osvětim a Březinka a to je jiné ,,kafe". Já jsem otrlý člověk , takže mě spalírny a pozůstatky jako vlasy, zuby či protézy nic nedělali,ale rozhodně to není pro slabé povahy. Ale válcový drtič mrtvých těl ,,pohl" i se mnou. Hlavně ty budovy byly děsivé, jakoby se z těch oken někdo na Vás pořád díval.

10 Marillee Marillee | E-mail | Web | 14. dubna 2014 v 21:05 | Reagovat

[9]: To jsem ráda, jelikož je to moje fotka, ta druhá je z netu :D
A fujky, válcový drtič?? Pořád mě čím dál víc odrazujete od návštěvy Osvětimy :-D
[8]: jo, to máš naprostou pravdu…
[7]: to se máš i nemáš :D a vůbec není zač, fotky máš krásné :-)

11 Michaeela. Michaeela. | Web | 14. dubna 2014 v 21:14 | Reagovat

Hrozně moc děkuju :')

12 avant-garde avant-garde | E-mail | Web | 23. dubna 2014 v 11:45 | Reagovat

bydlím kousek odtud takže pravidelně sem chodím jak v rámci školy tak jen tak blouzním. Je tam jedna tajná nepřístupná kanálová stezka, kterou se tam chystám vydat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
***Veškeré obálky a anotace na tomto webu stahuji z
pokud ovšem nejsou z vlastního či jiného zdroje.
K filmům používám obrázky z ČSFD.